Byl zde.
Taaroa bylo jeho jméno.
Kolem Něho bylo prázdno.
Nikde země, nikde nebe.
Nikde moře, nikde lidé.Taaroa volá bez ozvěny.
Tu se v té samotě proměnil v svět.Tato spleť kořenů
to je Taaroa.
Skály- toť on.Taaroa: Píseň moře!
Taaroou sám sebě nazýval.
Taaroa: Průzračnost.
Taaroa: Zárodek.
Taaroa: Základ.
Taaroa: Věčnost.
Taaroa: Mocný.
Tvůrce vesmíru.
Velikého a svatého Vesmíru,
který je jenom slupkou Taaroy,
on jej udržuje v krásném souladu. Tahitská tradiční báseň
Umění čtyř světadílů, I. díl, nakladatelství Orbis, Praha 1956
Další články v rubrice:
- Kóany aneb jak uvidět mrtvou kočku v kapce rosy
 - Konfucius: Rozhovory (úryvky z knihy)
 - Ze staroindického mudrosloví (úryvky z knihy)
 - Poselství šamanů – nové objevování staré moudrosti
 - Angelus Silesius: Cherubský poutník
 - Sv. Augustin: Vyznání
 - Hymnus Afrodity
 - Sv. Terezie z Avily: Hrad v nitru
 - Sv. Bonaventura: Putování mysli do Boha
 - Mistr Eckhart: Kázání
 
