Nedávno se na pultech obchodů objevila vaše druhá kniha o transformaci vědomí. To je pojem, který mohou různí lidé vnímat různě. Co znamená pro vás?
Transformace vědomí je zabývání se sebou. Jedná se o nesdělitelnou zkušenost ústící v naprostou změnu chápání reality.
Název knihy Transformace vědomí vznikl jinak, než si možná většina lidí myslí. Původní název knihy měl být Tajemství kříže. V době, kdy jsem knihu připravoval jako reakci na žádosti mých tehdejších klientů, byli kolem mě jiní lidé nežli dnes. Měl jsem s lidmi jiné zkušenosti a vše stálo na počátku. Kniha původně vznikla jako jakási skripta a ten, kdo si pamatuje její první vydání, asi potvrdí, že tak i vypadala. Přesto bylo mým záměrem tyto informace šířit, a tak jsem se radil o formální podobě knihy; psal se rok 2007. Měl jsem přesnou představu – název i obálku, přesto jsem dal na námitky některých, že název Tajemství kříže, který měl být původně v hebrejském, později v latinském přepisu, bude nevhodný a pro čtenáře nesrozumitelný. Rozhodl jsem se tedy, aby si kniha vybrala svůj název sama, a nechal jsem vyhledat nejčastěji se opakující výraz v rukopisu – tím bylo slovní spojení „transformace vědomí“. Takto vznikl název knihy i následné označení mých přednášek a seminářů a samozřejmě i název druhé knihy.
Pojem transformace vědomí chápu jako změnu vnímání a následně i vědomí a uvědomování si. Touto cestou jsem se vydal při objasòování informací, se kterými jsem do této reality přišel já. Nejprve čtenářům vysvětluji základní pojmy, nabízím pro někoho nová označení skutečností a přináším nové symbolické označení „přítomné bytosti“ pro něco, čeho se společně se čtenáři na dalších stránkách dotýkám, a rozebírám pohnutky, které vedou konání těchto entit v naší realitě. V době, kdy jsem knihu dokončoval, jsem neměl široké znalosti o esoterické oblasti, o lidech v ní působících ani o exponovanosti sousloví „transformace vědomí“.
O čem jsou vaše knihy? Co všechno se v nich čtenáři dozvědí? Nechal jste se inspirovat i jinými knihami, autory, duchovními učiteli?
Ve svých knihách popisuji jeden ze způsobů, jak se osvobodit z nadvlády bytostí, které v naší realitě působí. Transformace vědomí není asi jedinou cestou, jak dojít k osvícení, ale já ji považuji za nejefektivnější, nejrychlejší a energeticky nejvýhodnější. Popisuji vlivy, které na lidskou bytost působí, způsoby manipulace lidské bytosti a dané souvislosti. čtenáři se dozvědí, co jsou to emoce, jak vznikají, jak je rozpoznat, a především co s nimi dělat – jak se jimi nenechat ovlivòovat. Téma emocí je ústředním tématem první knihy a považuji ho za úplně základní stavební kámen při další cestě, která vede k mimosmyslovému vnímání. Takto jsem nazval vnímání, které jde zdánlivě mimo naše smysly – někdy je označováno jako šestý smysl. Toto vnímání je nezbytné pro další rozvoj a duchovní cestu. Smyslem celé mé tvorby je osvětlit lidským bytostem jejich skutečné schopnosti, a především schopnost svobodné tvorby reality. Toto téma je obsaženo v první i v druhé knize. Pravděpodobně vydám ještě třetí knihu o aplikaci všech schopností, které čtenáři v předchozích knihách popisuji.
Inspirací jsou pro mě především ženy. Inspiruji se jejich chováním a jednáním. Jsou to božské bytosti, které přinášejí skutečné anděly do této reality – děti. Stálou inspirací v mé vlastní tvorbě je především moje manželka Marie. Před mým příchodem v roce 2001 mě ovlivnilo několik učitelů. V době, kdy jsem psal první knihu, jsem nebyl inspirován jinými autory nebo knihami, snad kromě Bible, přesto se s některými shoduji. Je řada autorů, které uznávám a které bych chtěl jako nakladatel uvést v naší vlasti, případně se podílet na jejich šíření, pokud již jejich knihy jsou přeloženy.
Co nebo kdo je to Bůh, lze pojem Boha nějak přesně definovat nebo vymezit? Je Bůh opravdu Kristem i Luciferem, jak jste to napsal ve své knize? Jaký je vlastně podle vás rozdíl mezi dobrem a zlem?
Lidé na počátku často řeší, co nebo kdo je to Bůh. To považuji především na počátku za zásadní chybu. Komunikace začíná nasloucháním. Je to zdánlivě pasivní způsob duchovního rozvoje, ale umožní nám později odpovědět si na tuto a podobné otázky. Odpovědět exaktně není za aktuálního stavu vědomí většiny lidí možné. Ve své druhé knize se zabývám tím, jak vnímat Boha. Dříve, nežli si tuto otázku bude někdo pokládat, měl by se zaměřit na to, kým je on sám. Pokud totiž někdo nezná sám sebe, jak pak může poznat Boha, vždyť Bůh se nachází právě uprostřed toho, co on nezná. Pouze osvícený člověk může poznat Boha. Ostatní Boha personifikují, tím se od něj vzdalují. Bůh je bezbytostný a s nevědomými lidmi komunikuje prostřednictvím znamení. Lidská bytost je schopna přímé komunikace s Bohem, ale až ve svém naplněném stavu, ve stavu plného vědomí, což je většinou označováno pojmem osvícení.
Bůh je Kristem, což je duchovní příměr. Bůh je součástí Ježíše Nazaretského, tedy člověka – lidské bytosti, který ovlivnil tuto realitu v minulých dvou tisíciletích. Bůh je i Luciferem. Tento duchovní pojem (zkomolený v křesťanské věrouce) popisuji také ve své druhé knize. Lucifer (světlonoš) není Satan (nepřítel) ani Ïábel (démon zla stvořený člověkem) a to je základní informace pro pochopení dalších souvislostí v jemnohmotných světech a vztazích, které čtenář poznává v mých knihách.
Není dobro a není zlo, toto rozlišování je klam. Dobro a zlo rozlišuje lidský rozum, který vychází při svých soudech z kauzálních souvislostí. Pokud dojde čtenář k poznání a k osvícení, bude umět tyto pojmy sloučit do jediného – tím je „skutečnost“. Podobně jako nejsou dobré události, dobré náhody, dobré zprávy, nejsou ani ty špatné. To, co v jednu chvíli vnímáte jako „dobré“, může být později vnímáno jako „špatné“. Skutečnost se nezmění – změní se pouze soud vašeho rozumu.
Jaký je smysl lidského života? Co můžeme udělat pro to, abychom se cítili šťastní?
Smyslem lidského života je prožívat a tvořit, být šťastný. Nejprve poznáváme svět, kam jsme přišli, a poznáváme také sebe jako lidskou bytost. Později poznáváme svůj záměr, se kterým jsme přišli. Účelově se někdy používá označení „úkol, který nám byl dán“. Tak to není – sami jsme si vybrali své poslání. Štěstí prožíváme vždy tehdy, jestliže toto své poslání, tento svůj záměr naplòujeme, jsme-li na své cestě a kráčíme po ní správným směrem (vzhledem k našemu poslání). Pokud tomu tak je, pak se nacházíme v hojnosti a cítíme se šťastni. Lidé si ale často štěstí jen nalhávají a předstírají ho. Podobně jako si hojnost pletou s přebytkem. Toto nemám na mysli. Stejně tak jako zrůdné předstírání některých duchovních škol a sekt, které spatřují štěstí v utrpení.
Každý, kdo hledá, tak najde a tudy vede cesta ke štěstí. Hledejte odpověï na otázku, kdo jste a jaké zde máte poslání.
V posledních letech se hodně diskutuje o roku 2012 – o konci mayského kalendáře. Mnozí lidé očekávají velké změny a začátek nové éry. Chtěl byste se k tomu nějak vyjádřit?
Rok 2012 je velmi důležitým rokem a jeho důležitost se zvyšuje tím, kolik pozornosti tomu věnují lidé, kteří mají strach – jsou strachem ovládáni. Co se v roce 2012 stane, nemůže dnes nikdo určit. Budoucnost neexistuje, je jen nekonečně mnoho variant. Lze pohlédnout na některé z nich, nahlédnout takzvaně do budoucnosti, ale s jistotou tvrdit, co bude, je pošetilé, až ignorantské. Novodobá historie transformace se datuje od počátku dvacátého století, kdy došlo k ohromnému vzestupu a šíření esoterických věd. Zhruba kolem padesátých let minulého století došlo k přílivu inspirace – tomu říkáme vědecko-technická revoluce. V roce 1962 přišla bytost nejvyšší moudrosti (9), která umožnila příchod mnoha dalších. Tato bytost přišla od Boha a byla jakousi „první ženou“. Zhruba od té doby se počítalo 25 let (2+5 značí číslo 7) do roku 1987 (1+9+8+7=25), kdy začalo docházet k rozpadu systémů, které držely lidské bytosti jako nesvobodné. Totalitní systémy byly jedním z posledních pokusů o ovládnutí tohoto světa. Dalších 25 let trvá uvědomování si lidských bytostí, které spěje k jejich osvícení a osvobození. Těchto druhých 25 let končí právě rokem 2012. Naznačil jsem, že 25 značí číslo 7, dalších 25 let dává další číslo 7. Součtem (7+7) získáme číslo 14, které značí číslo 5 (25+25=50, 5+0=5). Stejně tak značí rok 2012, tedy 2+0+1+2=5, také číslo 5. Informací, kterou získáváme ze symboliky čísel, je, že v tomto roce vstoupí tato realita do 5. vesmíru tvorby Boha. Více o symbolice čísel, symbolice stvoření a vesmírech tvorby naleznete v mé druhé knize.
Ve svých knihách věnujete hodně prostoru tématům děti a vztahy rodičů s dětmi. Jak hodnotíte přístup současné společnosti k dětem? Kde děláme chyby? Vycházíte z vlastních zkušeností? A co si myslíte o fenoménu indigových dětí?
Děti, jejich poselství a jedinečnost jsou tím nejhlubším poznáním, ke kterému může člověk dojít. Děti jsou vtělení andělé, jejichž sestupu do hmotnosti můžeme bezprostředně přihlížet a být přítomní. Jsou projevem nekonečné lásky Boha ke stvoření. Pokud hledáte učitele, nenaleznete většího, nežli jsou děti. Vztah dětí a rodičů je zásadní pro formování sebevědomí a sebejistoty dětí. Toto je velmi důležité téma. Pokud jako rodiče poskytneme dětem prostor k jejich vlastní realizaci, a především pokud je nebudeme limitovat svými strachy, pak ony nebudou muset později velmi komplikovaným způsobem tyto limity řešit.
Současná společnost k dětem přistupuje nepoměrně lépe než dřív. Takové možnosti, které jsou nyní ve výchově a vzdělávání dostupné, nebyly dříve běžně známé. Stále je co zlepšovat, a to především v přístupu rodičů k dětem. Toto je běh na dlouhou trať a je potřeba věnovat maximální pozornost přípravě dospělých, kteří před děti předstupují v pozicích vzorů, učitelů a vychovatelů. Je nezbytné si totiž uvědomit, že dítě vnímá mimosmyslově minimálně zhruba do 6-7 let svého věku. Pokud dítě slyší a vidí něco jiného, než samo vnímá, pak v něm nastává rozpor, se kterým se musí vyrovnat. Tento problém dítě začne řešit a společný znak řešení takového problému je napodobování. Tímto způsobem se děti učí lhát, což není přirozené.
Chyby dělají lidé především v tom, že nejsou upřímní k dětem. Myslí si, že děti jsou zatím ještě hloupé nebo alespoò neznalé a neschopné porozumět složitějším problémům. Není to pravda. Možná rozumově a verbálně nejsou schopné kopírovat dospělé, ale vnitřně cítí, co se děje. Děti dokážou dokonale rozlišovat, co se v jejich okolí děje, i přes to, že to neumějí na požádání pojmenovat nebo vysvětlit. Zásadní chyba je podceòovat děti ve vnímání pravdy a skutečnosti.
Všechny informace, o kterých hovořím a píši ve svých knihách, vycházejí z mé vlastní zkušenosti rodiče, ale i z mé vlastní zkušenosti dítěte. To jsou aplikované informace, které mám z genetiky svého fyzického těla. Pracuji samozřejmě i s informacemi, které mám ze svých předchozích vtělení.
Označení indigové dítě není podstatné. Důležité je, že si společnost všimla, že od sedmdesátých let přicházejí do této reality bytosti jiné, nežli tomu bylo do té doby. Tyto bytosti měly a mají za úkol připravit lidské bytosti na přechod do dalšího věku bytí. Jsou jakýmsi spojovacím článkem, revolucí ve vnímání a existenci lidské rasy. Jsou to bytosti, které přicházejí vždy na počátku a na konci jednotlivých věků. To jsou ti první i poslední. Díky genetice vlastní bytosti dokážou zajistit příchod nových bytostí do této reality. U těchto nových příchozích se většinou jedná o bytosti prvního řádu vtělení, jednoduše řečeno tedy bez své vlastní zkušenosti z této reality – přicházejí sem poprvé. To neznamená bez limitů (karmy). Lidská bytost má dvě genetiky – těmi jsou genetika vlastní bytosti (duše) a genetika fyzického těla. Právě ta druhá genetika, tedy i limity, působí a ovlivòuje i je. Na úrovni své vlastní bytosti však limity nemají. To je předurčuje jako tvůrce nového věku – samy jsou živoucím přechodem, můžeme říci, že symbolicky jakousi branou. Zde je nutné dodat, že nejsou přesně časově definovatelné hranice, odkdy dokdy se ty které bytosti inkarnují. Přesto – jak jsem naznačil – svůj vrchol mají tyto indigové děti v období zhruba od roku 1987 do roku 2012. To znamená, že je možné, že se stále rodí i přes to, že asi od roku 2004 již přicházejí, jak jsem uvedl, bytosti zcela nové. To je možné pozorovat i na fyzickém vzhledu dětí, především na hlavě. Ještě mi dovolte poznámku: tyto takzvané indigové děti přicházejí do této reality v ojedinělých případech již na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nelze přesně určit začátek nebo konec jejich příchodu.
Jak se díváte na historii křesťanství? Apokryfní Tomášovo evangelium považuje část odborníků za přesnější a původnější pramen informací o Ježíšovi než Nový zákon. V některých apokryfech zaujímá výsadní postavení Marie Magdalská. To, jak je v těchto spisech popisována, je ovšem v rozporu s tradiční představou katolické církve, která Maří Magdalénu spojuje především s postavou napravené hříšnice a prostitutky…
Zabývat se historií křesťanství je tak široké téma, že je není možné reálně obsáhnout. Uvědomme si, že řada informací je tak zkreslených, že v nich je pravda ukryta téměř neodhalitelným způsobem. Slovy křesťanského proroka Ježíše: „Nehledejte živého mezi mrtvými!“ Tedy hledejme odkaz a nikoliv ty, kteří ho ukrývají či manipulují. Pokud máte k dispozici nové texty (Tomášovo evangelium), pak je studujte a hledejte v nich odpovědi na své otázky. Právě to chci zdůraznit – na své otázky. Nenechte se zlákat a věnovat se něčemu jinému nežli sobě. Je to velmi snadné a je to ono pokušení, které vás svádí z cesty poznání sebe sama ke zdánlivě důležitějším tématům. Dnes již není tajemstvím, že Maří Magdaléna byla moudrá žena, jejíž znalosti přesahovaly znalosti mnoha tehdejších duchovních hodnostářů. Její spojení s Ježíšem Nazaretským nebylo náhodné a nejednalo se o nevyrovnaný vztah. Církev z pochopitelných důvodů veškeré informace o této ženě buï zničila, nebo tají. Vy však můžete komunikovat přímo s informačním polem této bytosti, podobně jako s jinými. Pozor však na lehkomyslnost, egregory jsou zrádné a velmi mocné.
Jakou roli mají podle vás v dnešní multikulturní a rychle se měnící společnosti tradiční náboženství? I v české republice mají silnou pozici relativně nové náboženské skupiny, jako je Hnutí Grálu, Jóga v denním životě, hnutí Haré Kršna apod. Pokud bychom náboženství definovali jako skutečný a osobní vztah člověka k transcendentní zkušenosti, nenabízejí tyto skupiny lidem víc než tradiční církve?
Tradiční náboženství mají především roli nositele informací, obsahu informací. Forma informací je akceptovatelná pouze tehdy, pokud se mění s vývojem lidí. Toto samo ale již odporuje výrazu „tradiční“. Abd-Ru-Shin ve své době přednášel naprosto převratné myšlenky a názory. Jeho vhledy, přestože tlumené křesťanskou doktrínou, byly na tu dobu velmi odvážné. Pokusil se předat jisté poselství, které čerpá z počátku letopočtu. Dnes jeho forma již není aktuální, přestože obsah svou platnost neztrácí, ale takto je možné pravdu čerpat i z mnoha jiných zdrojů. To důležité je harmonie obsahu i formy, tedy vnitřního i vnějšího, ať už v čemkoliv. Obsahově pro vědomého čtenáře mohou být tato díla přínosná, formou dnes spíš naopak. Podobně je to i s ostatními. Nyní je třeba zaměřit se na aktuální tvorbu – pokud bych se mohl dopustit nepřesnosti, pak na tvorbu po roce 1987, ještě lépe po roce 2004. Zde je totiž velmi pravděpodobné, že obsah i forma budou v souladu, srozumitelné. Toto je velmi obtížné pro autory, protože se dotýkáme hranic světů a nejaktuálnější začínají být informace z nejstarších. Tyto informace převést do formy přijatelné dnešnímu rozumu s jeho limity, které jsou větší nežli dřív, je nesnadné při zachování autenticity.
Pokud jde o skupiny lidí, pak jsme na tenkém ledě. Většinou jde o delegování zodpovědnosti za sebe a svůj život. Jedná se o oboustranně výhodný obchod. Z toho profitují především sekty. Tou největší je katolická církev. Tato „židovská“ sekta obelhává lidi téměř dva tisíce let. Nutí je žít v bídě a utrpení, přestože její vysocí představitelé takto nežijí. Takto nežil a utrpení nekázal ani Ježíš, který je ústřední postavou tohoto náboženství. Nezáleží na velikosti skupiny/sekty, záleží na lidech, kteří ji tvoří. čím většími individualitami jsou, tím větší je šance, že se skupina nepodvolí jednotlivci a každý člen si zachová svou svobodu názoru a jednání.
Své knihy vydáváte ve vlastním nakladatelství. Na jaké další knihy se mohou čtenáři těšit? Máte v úmyslu vydávat i práce jiných autorů?
V současné době se já i moji partneři soustředíme především na zajištění dostupnosti mých knih. Chceme také vydat několik knih zahraničních autorů, které na našem trhu podle našeho názoru chybějí. Připravujeme několik knih z vlastní autorské produkce, některé by mohly vyjít už příští rok.
Rád bych využil této příležitosti a oslovil začínající spisovatele. Nakladatelství Keltner vzniklo také proto, aby podporovalo začínající autory.
Tomáš Keltner pro Gnosis9.net, otázky kladl Libor Kukliš.
Odkazy: http://www.transformace-vedomi.cz/, http://www.keltner.cz/
Další články v rubrice:
