Klimatické jevy a anomálie, atmosférická a oceánská cirkulace, vzorce proměnlivosti klimatu.
El Niño – Jižní oscilace (ENSO), Pacifická dekádová oscilace (PDO), Severoatlantická oscilace (NAO), Arktická oscilace (AO), Antarktická oscilace (AAO).
Články o klimatických anomáliích
Nejvýznamnější zdroj meziroční proměnlivosti počasí a klimatu. Jev vyvolaný interakcí mezi atmosférou a Tichým oceánem. Má globální význam. Cykly jsou dlouhé 3 až 7 roků a jednotlivé fáze trvají 9 měsíců až 2 roky. V důsledku globálního oteplování se očekává zesilování epizod El Niño a zkracování cyklu na 2 až 5 let.
Povrchové teploty moře ve východní, střední i západní rovníkové části Tichého oceánu jsou podprůměrné. Atmosférická cirkulace odpovídá jevu La Niña. Pravděpodobnost pokračování studené fáze ENSO během zimy na severní polokouli (leden až březen) je cca 95 procent. Pravděpodobnost přechodu v normální stav během jarních měsíců (duben až červen) se odhaduje na cca 50 procent.

Aktuální průměrné teploty a odchylky povrchové teploty Tichého oceánu (NOAA/PMEL).





- růst tlaku nad Indickým oceánem, Indonésií a Austrálií
- pokles tlaku nad Tahiti, středním a východním Pacifikem
- oslabování pasátů v jižním Pacifiku
- oslabení studeného mořského proudu u západního pobřeží Jižní Ameriky (Peruánský nebo též Humboldtův proud)
- teplá voda se šíří ze západního Pacifiku a Indického oceánu do východního Pacifiku
- teplý vlhký vzduch proudí blízko Peru, v Jižní Americe více prší
- málo srážek v Austrálii a západním Pacifiku
La Niña
- zesílení studeného mořského proudu u západního pobřeží Jižní Ameriky
- abnormálně studený oceán ve východním rovníkovém Pacifiku
- zesílení pasátů
- sucho v části Jižní Ameriky (Peru, Chile) a vyšší srážky v severní Brazílii
- silnější srážky na středozápadě USA a vyšší výskyt hurikánů v Atlantiku
- silnější srážky v Malajsii, Indonésii a na Filipínách
Index jižní oscilace (SOI)
Vychází ze zákonitostí klimatického systému definovaných G.T. Walkerem a E.W. Blissem v 30. letech 20. století. SOI je daný rozdílem přízemního tlaku vzduchu mezi Tahiti (Jižní Pacifik) a Darwinem v Austrálii (Indický oceán).
Teplé (El Niño) a studené (La Niña) fáze ENSO (El Niño Jižní oscilace) od roku 1950 do současnosti

Pacifická dekádová (dlouhodobá) oscilace (PDO)
Pacifická dekádová (dlouhodobá) oscilace (PDO) je vzorec proměnlivosti klimatu v prostoru Tichého oceánu. Teplé a studené fáze se střídají s výrazně variabilní periodou trvající roky až desítky let. V teplé fázi je západní Pacifik chladnější, východní část teplejší, v záporné fázi je tomu naopak. PDO může v teplé fázi zvyšovat četnost El Niño epizod, v chladné fázi mohou vznikat častěji epizody La Niña. Teplá fáze na konci 20. století byla výjimečná výskytem mimořádně silného jevu El Niño v letech 1997-98. Další chladný režim začal kolem roku 1999 a tval do roku 2014. Od roku 2014 do roku 2018 probíhá teplá fáze.

Tokyo Climate Center (Pacific Decadal Oscillation (PDO) index)
Severoatlantická oscilace (NAO)
Klimatický jev objevený v roce 1920. Má přibližně sedmiletou periodu a projevuje se v severní části Atlantského oceánu (souvisí se změnami mezi islandskou níží a azorskou výší). Souvisí s Arktickou oscilací (AO) a je charakterizován cyklickými změnami tlaku vzduchu a posuny v drahách cyklón v Severním Atlantiku. Ovlivňuje rychlost a směr vzdušného proudění. Má vliv také na teploty a rozložení srážek i jejich úhrny. Má bezprostřední dopad na počasí v Evropě, ve Středomoří a v centrální Asii. Cyklus prochází změnami od 80. let minulého století v důsledku globálního oteplování a celkových klimatických změn.
NAO index – standardizovaný rozdíl přízemního tlaku mezi Gibraltarem a Reykjavíkem.


- islandská tlaková níže je hlubší než obvykle, nad Azorskými ostrovy je tlak vzduchu ve srovnání s normálem vyšší
- větší rozdíl tlaků způsobuje silnější západní vítr, trasy cyklón se posouvají severním směrem
- způsobuje teplejší a vlhčí zimy v Evropě a studenější a sušší v Kanadě a Grónsku
- mírné a vlhčí zimy na východě USA
Záporná fáze NAO
- slabá islandská níže i azorská výše
- menší tlakový gradient způsobuje slabší západní vítr
- cyklóny putují jižněji
- přináší vlhký vzduch do Středomoří a studený do severní Evropy
- na východním pobřeží USA více sněží
- v Grónsku jsou mírnější zimy
Měsíční průměry indexu severoatlantické oscilace (textový formát)
Klimatický jev na severní polokouli spojený se změnami klimatu mezi polárními oblastmi a středními zeměpisnými šířkami, zastřešuje Severoatlantickou oscilaci a některé další cirkulační módy severní polokoule.
Počasí na severní polokouli v zimě 2009/2010 a na jaře 2010 výrazně ovlivnil mimořádně silný výkyv AO. Extrémní záporná fáze trvala od prosince 2009 do února 2010 a v záporných hodnotách zůstal index arktické oscilace i v dalších měsících.


- nižší tlak v polárních oblastech
- vyšší tlak ve středních zeměpisných šířkách
- dráhy oceánských bouří probíhají severněji
- teplejší počasí ve Velké Británii a ve Skandinávii
- sušší podmínky v Španělsku a na Blízkém východě
- silnější pasáty
Záporná fáze
- vyšší tlak na pólech a nižší ve středních zeměpisných šířkách
- teplejší počasí v Kanadě a Grónsku
- studené počasí ve Velké Británii, v části západní a severní Evropy a na Sibiři
- vlhčí podmínky ve Středomoří
- slabší pasáty
Měsíční průměry indexu arktické oscilace (textový formát)
Dominantní cirkulační mód jižní polokoule na jih od 20. rovnoběžky, je znám i pod názvem cirkumpolární mód proměnlivosti jižní polokoule (Southern Hemisphere Annular Mode, SHAM). Je obdobou Arktické oscilace na severní polokouli. Střídání kladné a záporné fáze AAO se projevuje rozdíly tlaku vzduchu ve vyšších zeměpisných šířkách nad Antarktidou a oblastmi přibližně na 40. až 50. rovnoběžce => Antarktický oscilační index (AOI).
Měsíční průměry indexu antarktické oscilace (textový formát)
Další klimatické jevy
Madden-Julianova oscilace (NOAA/NCEP/CPC)
Pacificko-Severoamerický mód (NOAA/NCEP/CPC)
El Niño – Jižní oscilace (ENSO), Pacifická dekádová oscilace (PDO), Severoatlantická oscilace (NAO), Arktická oscilace (AO), Antarktická oscilace (AAO).