Jižní a v poslední době i severní hemisféru, zejména v oblasti pólů, zasahují ve stále větších dávkách vysoce energeticky nabité částice kosmického záření. Někteří vědci se domnívají, že tento jev je jednou z příčin rychlého tání ledovců a přispívá k celkovému narušení počasí na severní polokouli a ke změnám globálního klimatického systému.

Profesor James W. Cronin, nositel Nobelovy ceny za fyziku, profesor Thomas K. Gaisser a profesor Simon P. Swordy ve své zprávě publikované pod názvem „Cosmic Rays at the Energy Frontier“ uvádějí, že tyto částice disponují větším množstvím energie, než cokoli jiného ve vesmíru. Jejich původ je neznámý, ale zdroj, odkud přilétají, se pravděpodobně nachází realativně blízko Sluneční soustavy.

Profesor Cronin se na počátku 90. let stal jedním z inspirátorů stavby mezinárodní observatoře Pierra Augera, která byla vybudována v argentinské provincii Mendoza. Observatoř zabírá obrovské území asi 3 tisíc kilometrů čverečních, speciální detektory tak mohou sledovat velkou část oblohy. Rozsáhlé spršky vysoce energetických částic kosmického záření pronikají do zemské atmosféry a srážkami s atomovými jádry způsobují přiliv sekundárních částic. Při průletu sekundárních částic atmosférou vznikají krátké fluorescenční záblesky, které jsou observatoří zachyceny.

Na tom všem by nebylo nic mimořádného, pokud by přibližně od konce listopadu 2004 nedocházelo k neustálému zvyšování četnosti i intenzity kosmického bombardování.

Záhadný světelný jev v Arktidě

Eskymáci i vědci se stávají svědky podivného světla, které osvětluje kanadskou arktickou zónu, přestože za normálních okolností by tam v zimním období měla být po celé dny tma. Wayne Davidson, ředitel kanadské vládní meteorologické stanice v Resolute Bay, osadě situované za polárním kruhem jen 1450 kilometrů od severního pólu, prohlásil: „Celý horizont je jakoby magicky povznesený, jako by ho ozařovala ruka Boží.“ Podle Davidsona světlo postupně sílí už 5 let a nyní dosahuje intenzity jako v poledne.

Zástupci kanadské vlády připisují zvláštní atmosférický jev globálnímu oteplování. Podle vědců by totiž jedním z vysvětlení mohl být úkaz známý pod označením „nebeské zrcadlo“. V důsledku oteplování dochází k nasouvání teplého vzduchu nad chladný arktický vzduch. Třením mezi oběma vrstvami se vytváří ono pomyslné „nebeské zrcadlo“, v němž se odrážejí sluneční paprsky ze vzdáleného jihu. Teorie bombardování kosmickými částicemi zůstává nicméně jedním z možných vysvětlení.

Země je bombardována částicemi

Faktem je, že 1. prosince 2004 největší energetická vlna v novodobé historii šokovala odborníky a vyvolala bezprecedentní meteorologickou událost, když se 86.800 čtverečních mil území v Číně zahalilo do mlhy. Letecká doprava musela být kvůli nepřízni počasí přerušena.

Další nárazy vysoce energetických částic byly v Číně zaznamenány 2. a 14. prosince, v Indii 21. prosince. Následky brzy pocítili obyvatelé celé severní polokoule. Hurikánové smrště postihly souběžně rozsáhlá území počínaje Velkou Británií, Francií a Německem, přes Skandinávii a Pobalstké státy až po Rusko, Kanadu a USA. Prudký vpád studeného vzduchu způsobil rekordní poklesy teplot na celé severní polokouli. Neobvykle chladné počasí vystřídalo do té doby nadprůměrně teplý počátek zimy. Rekordní mrazy a sněhové bouře byly v lednu a únoru 2005 hlášeny z mnoha evropských, amerických, asijských i afrických zemí. Sníh a mráz opakovaně udeřil i na místech, kde byly symboly zimy doposud velkou vzácností, například v Jordánsku, Ománu, Saudské Arábii, Izraeli, Egyptě, Alžírsku, Maroku, Mallorce nebo na Kanárských ostrovech. Přestože není možné dát jednoduché rovnítko mezi spršky kosmického záření a extrémní počasí, lze minimálně o určité souvislosti vážně uvažovat.

Fonémen akustických explozí

Mnozí vědci si kromě toho začínají všímat také vztahu mezi nárazy kosmických částic a neustále se zvyšujícím počtem atmosférických akustických explozí, které jsou hlášeny z celého světa. Tyto projevy jsou většinou vysvětlovány jako pády meteorů, kulové blesky, popřípadě je jim nakonec dána nálepka UFO. Světové zpravodajské agentury zaznamenávají každý týden alespoň jeden případ akustického třesku, jež je většinou spojený s pádem „ohnivé koule“. Svědci často hovoří o několikavteřinovém záblesku světla, jež „noc proměňuje v den“ a za ohlušujícího dunivého zvukového doprovodu vyvolává všeobecnou paniku v dané lokalitě. Tyto případy byly v poslední době hlášeny z Indie, Indonésie, Španělska, Kambodži, USA, z Arabského poloostrova, Austrálie, Nového Zélandu a z celé řady dalších států.

Tajemné záblesky prudkého světla doprovázejí kromě neobvyklého dunění i seizmické otřesy. Záblesky jsou vyjímečné mimo jiné proto, že nemají žádnou spojitost s bouřkami. Někteří odborníci začali hovořit o novém druhu elektromagnetických atmosférických poruch. Obyvatelé Čukotky popsali úkaz jako „blesky elektricky modré barvy“, které zasahují poměrně rozsáhlé oblasti o průměru několika kilometrů. V okamžiku jejich výskytu jsou cítit otřesy půdy a dunění. Zvířata reagují hromadným úprkem. Fenomén vzbudil pozornost ruské armády a ve Spojených státech došlo dokonce k falešnému poplachu, když systém včasné výstrahy pro stát Connecticut začal náhle signalizovat a na všechny strany vysílat pokyny pro evakuaci východního pobřeží. Tato událost svědčí přinejmenším o tom, že Spojené státy provedly opatření pro případ velké katastrofy, kdy by byla podobná výstraha opodstatněná.

Výzkum kosmického záření

Dr. Eun-Suk Seová z marylandské univerzity začala se svým mezinárodním týmem pátrat po zdroji silných poryvů kosmického záření. 13. prosince NASA vypustila z McMurdovy základny v Antarktidě statosférický balón, jehož oficiálním posláním mělo být pátrání po antihmotě. Při té příležitosti byla publikována následující zpráva: „Balón, následující cirkulaci větrů ve vysokých výškách, se bude plavit podél ledového kontinentu po dobu deseti dnů. Během té doby budou sbírána data vysokého vědeckého významu. Tato data se týkají toků nabitých částic nejvyšší energie přicházející z vesmíru.“ Jeden nejmenovaný ruský vědec to údajně komentoval slovy: „Na co tahle hra? Vždyť všichni víme, co se děje.“ Jak jistě uznáte, taková reakce asi příliš neodpovídá skutečnému stavu věcí. Někteří možná vědí, ale všichni zdaleka ne. Široká veřejnost je dosud držena více méně v nevědomosti.

Kosmické záření se podílí na globálním oteplování

V září 2002 upozornil Dr. Ed Mercurio z kalifornské Hartnell College na nebezpečí kosmického záření ve své studii „The Effects of Galactic Cosmic Rays on Weather and Climate on Multiple Times Scales“. Podle jeho názoru se bombardování energetickými částicemi nad jižním pólem podílí na zrychlujícím se taní ledovců a oteplování v Antarktidě. Je možné, říká Mercurio, že právě tento druh energie je zodpovědný za zvyšující se vulkanickou aktivitu i četnost seizmických otřesů.

Prohlubující se narušení ozónové vrstvy, která Zemi chrání před škodlivým slunečním a kosmickým zářením, získává v tomto kontextu mnohem hrozivější a znepokojivější význam.

V říjnu 2002 oznámili němečtí vědci z Max Planckova institutu nukleární fyziky v Heidelbergu, že „poprvé naměřili v horní troposféře velké pozitivní ionty s hmotnostními čísly až 2500“, a dodali, že „naše pozorování poskytují přesvědčivý důkaz pro ionty zprostředkovanou formaci a nárůstu aerosolových částeček ve vrchní troposféře.“ Zpráva BBC to doprovodila slovy: „Němečtí vědci našli důležitou část důkazů o spojení kosmického záření se změnami klimatu. V nižších vrstvách atmosféry detekovali nabité shluky částeček, což pravděpodobně způsobila kosmická radiace. Podle nich clustry mohou vést ke kondenzování jádra, které utvoří husté mraky.“

Posádka raketoplánu Columbia nafilmovala nový atmosférický jev

19. ledna 2005 se na internetové stránce New Scientist objevil článek s názvem „Columbia crew saw new atmospheric phenomenon“ (Posádka Columbie viděla nový atmosférický jev). Několik dnů před tím, než se raketoplán Columbia při sestupu atmosférou rozpadl, nafilmovali členové posádky nový atmosférický úkaz. Při podrobné analýze videozáznamů si vědci povšimli tajemného načervenalého záblesku, který probleskl noční oblohou 150 kilometrů vysoko nad oceánem poblíž Madagaskaru 20. ledna 2003. Vědci vyloučili možnost, že by se mohlo jednat o některý ze známých astmoférických úkazů a za nepravděpodobný považují i pád meteoritu. Záblesk trvající pouhých 33 milisekund tak zůstává záhadou. Alespoň pro veřejnost.

Zdroje:
– WhatDoesItMean.com (26.01.2005, Powerful New Energy Surges Begin Hitting Southern Polar…)
– New Scientist (19.01.2005, Columbia crew saw new atmospheric phenomenon)
– Herald Sun (02.02.2005, Bolt may have triggered ‚tremor‘)
– Hindustan Times (11.01.2005, Panic grips Maharashtra village after ‚fireball and big bang‘)
– Irish Examiner (11.01.2005, Meteor seen falling in Madrid suburb)
– Science World (04.06.2004, Nejenergetičtější částice přicházejí z kosmu)
– Observatory Pierre Auger (07/1997, Cosmic Rays at the Energy Frontier)
– The Independent (19.12.2004, Arctic lights blamed on climate change)
– BBC News (19.10.2002, Cosmic rays ‚linked to clouds‘)
– Česká astronomická společnost (20.12.2004, Atmosférický balón pátrá po antihmotě)
– Zprávy 24 (29.12.2004, Tajemné arktické světlo)
– AlertNet (26.01.2005, Meteorite hits Cambodia, sparks fires and prayers)
 

Další články v rubrice:

• Družice Swift zaznamenala rekordně jasný gama záblesk
• Kosmické záření ovlivňuje tvorbu oblačnosti
• Je kosmické záření příčinou klimatických změn?
• Zemi zasáhl obrovský výbuch gama záření