Byl zde.
Taaroa bylo jeho jméno.
Kolem Něho bylo prázdno.
Nikde země, nikde nebe.
Nikde moře, nikde lidé.Taaroa volá bez ozvěny.
Tu se v té samotě proměnil v svět.Tato spleť kořenů
to je Taaroa.
Skály- toť on.Taaroa: Píseň moře!
Taaroou sám sebě nazýval.
Taaroa: Průzračnost.
Taaroa: Zárodek.
Taaroa: Základ.
Taaroa: Věčnost.
Taaroa: Mocný.
Tvůrce vesmíru.
Velikého a svatého Vesmíru,
který je jenom slupkou Taaroy,
on jej udržuje v krásném souladu. Tahitská tradiční báseň
Umění čtyř světadílů, I. díl, nakladatelství Orbis, Praha 1956
Další články v rubrice:
- Kóany aneb jak uvidět mrtvou kočku v kapce rosy
- Konfucius: Rozhovory (úryvky z knihy)
- Ze staroindického mudrosloví (úryvky z knihy)
- Poselství šamanů – nové objevování staré moudrosti
- Angelus Silesius: Cherubský poutník
- Sv. Augustin: Vyznání
- Hymnus Afrodity
- Sv. Terezie z Avily: Hrad v nitru
- Sv. Bonaventura: Putování mysli do Boha
- Mistr Eckhart: Kázání