Graf zobrazuje korelaci mezi intenzitou kosmického záření a teplotními výkyvy na Zemi v období posledních 500 milionů let.
Oba vědci se domnívají, že nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje průběh a intenzitu klimatických změn, jsou vysokoenergetické částice pocházející pravděpodobně z vybuchujících hvězd v naší galaxii.
Částice kosmického záření pronikají do svrchních vrstev atmosféry, kde ionizují molekuly, s nimiž se srážejí a podněcují tak formování oblačnosti. Když se proud kosmického záření snižuje, vytváří se méně mraků a planeta se otepluje. Při zvýšení intenzity toku částic mraků přibývá, což přirozeně vede k ochlazování.
Veizer s Shavivem zdůraznili, že oblačnost má zhruba stokrát silnější vliv na počasí než oxid uhličitý. Podle jejich názoru ovlivňuje kosmické záření kolísání klimatických teplot na naší planetě nejméně z 66 procent.
Závěry obou vědců se brzy po vydání článku staly terčem ostré odborné kritiky. Výsledky bádání se totiž opírají o analýzu pouhých padesáti meteoritů a také konečná interpretace je mnohými experty považována za účelovou. Názory Veizera a Shaviva však nejsou vůbec tak ojedinělé, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Zásadním faktorem při posuzování vlivu kosmického záření na atmosféru je sluneční činnost. Období zvýšené solární aktivity je doprovázeno zesílením magnetického pole Slunce. Díky tomu kosmické záření z větší části k Zemi vůbec nepronikne. Souvislost mezi sluneční aktivitou a tvorbou oblačnosti už dříve potvrdila satelitní měření. Tým Nigela Marshe z Dánského institutu pro kosmický výzkum (Danish Space Research Institute, DSRI) se sídlem Kodani zkoumal družicové snímky oblačnosti pořízené v rozmezí deseti let. Výzkum prokázal návaznost hustoty mraků na základní jedenáctiletý cyklus výskytu slunečních skvrn.
Jiná skupina astrofyziků publikovala v červnu 2004 výsledky své analýzy, na jejímž základě vysvětlili příčiny střídání dob ledových a meziledových. Jasper Kirkby z Evropské organizace pro jaderný výzkum (European Organization for Nuclear Research, CERN), Augusto Mangini z Univerzity v Heidelbergu (Universität Heidelberg) a Richard Muller z Kalifornské univerzity v Berkeley (University of California, Berkeley) dospěli po pečlivém studiu mořských sedimentů k tvrzení, že příčinou klimatických změn v minulosti bylo kosmické záření. Trojice expertů provedla rozbor vzorků mořských usazenin s cílem zjistit obsah izotopů berylia-10. Izotop berylia-10 vzniká při reakcích kosmického záření s částicemi v zemské atmosféře a ukládá se v sedimentech na dně moří a v ledovcích. Naměřená množství tohoto izotopu poměrně přesně odpovídají střídání geologických cyklů.
V současné době se výzkum působení kosmického záření v atmosféře zaměřuje na sledování tvorby kondenzačních jader ionty, mrznutí podchlazených vodních kapek působením elektrických procesů, dále na bezprostřední účinky nabitých částic při bouřkových elektrických procesech a na ovlivňování globálního elektrického obvodu Země. Dosavadní poznatky jsou i přes rychlý technologický pokrok zatím stále omezené a podle většiny vědců nemají dostatečnou průkaznou hodnotu.
(K Richardu Mullerovi se váže také článek: Masové vymírání druhů se periodicky opakuje.)
Zdroje:
– ResearchGate – GSA Today (07/2003, Celestial driver of Phanerozoic climate?)
– New Scientist (17.08.2004, Cosmic ray link to global warming boosted)
– arXiv.org (01.07.2004, The glacial cycles and cosmic rays)
– Science World (16.07.2004, Způsobilo kosmické záření dobu ledovou?)
– Aldebaran (07/2004, Jiří Hofman: Nové maximum sluneční aktivity?)
– Aldebaran (06/2005, Jiří Hofman: Vliv kosmického záření na střídání dob ledových)
– EkoList.cz (15.04.2004, Stojí za oteplováním kosmické záření?)
– EkoList (26.01.2004, BBC: Vesmírné záření neovlivňuje klimatické změny, říkají vědci)
– Science World (21.11.2003, Bruno Rossi a kosmické záření)
– PubMed (04.12.2000, Low cloud properties influenced by cosmic rays)
Další články v rubrice:
- Družice Swift zaznamenala rekordně jasný gama záblesk
- Kosmické záření ovlivňuje tvorbu oblačnosti
- Zemi zasáhl obrovský výbuch gama záření
- Atmosférické jevy, kosmické záření a klimatické změny
