Před 55 miliony lety bylo podnebí na Zemi mimořádně teplé. Po náhlém zvýšení teploty následovaly stejně náhlé a extrémní změny v systému mořských proudů. Současný průběh globálního oteplování vzbuzuje obavy, že se stejný scénář může opakovat.
Takové jsou poznatky vědců ze Scrippsova oceánografického institutu při Kalifornské univerzitě v San Diegu (Scripps Institution of Oceanography at the University of California, San Diego, SIO-UCSD). Informace o výzkumu zveřejnil 5. ledna 2006 časopis Nature.
Oceánologové Richard Norris a Flávia Nunesová se soustředili na studium fosilních zbytků mořských organismů nalezených na 14 různých místech naší planety. Analýzou izotopů uhlíku z ulit drobných hlubokomořských živočichů druhu foraminifera (Nuttalides truempyi) se oba badatelé snažili zjistit, jak se v dávných dobách měnil chod oceánského výměníku. Podařilo se jim prokázat, že atlantické proudy, jež za normálních okolností plynou z jihu na sever, se během období teplotního maxima před 55 miliony roky prudce otočily.
„Země je systém, který se může velice dynamicky měnit. Před 55 miliony lety, když Země procházela celosvětově teplým obdobím, oceánské proudy náhle změnily směr a nevrátily se k původnímu stavu asi 20 tisíc let,“ uvedla Nunesová. „Sdělení, které z toho pro nás plyne, je, že změny které dnes na Zemi uskutečňujeme (člověkem způsobené globální oteplování) by mohly vést k velmi dramatickému vývoji.“
Autoři zprávy upozornili na skutečnost, že se množství oxidu uhličitého uvolněného do ovzduší od zahájení průmyslové revoluce rychle blíží ke stejným hodnotám, jaké odstartovaly kataklyzma v dávné minulosti. „Změna směru trvala jen pár tisíc let,“ vysvětlil Norris. Nový severojižní systém všal vydržel 20 až 40 tisíc roků a dalších 100 tisíciletí se proudy pomalu vracely ke své původní orientaci. „Jestliže se tedy mořské proudy otočí i nyní, budeme žít s touto změnou hodně, hodně dlouho. Je to docela děsivé,“ dodal Norris.
Na přelomu paleocénu a eocénu se teplota vody v oceánech skokově zvýšila o 4 až 8 stupňů Celsia. Pokud by dnes došlo ke změnám obdobného rozsahu, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro většinu životních forem na Zemi.
Odpověď na otázku, proč v třetihorách došlo k tak výraznému oteplení, není jednoznačná. Jako nejpravděpodobnější se jeví teorie, že se z mořského dna v krátkém časovém rozmezí uvolnilo obrovské množství metanu (v řádu miliard tun), což je velmi účinný skleníkový plyn. Při následném oteplení povrchu planety (místy až o 10 stupňů Celsia) roztál veškerý led a řada druhů se novým podmínkám nedokázala přizpůsobit.
Systém mořských proudů funguje jako dopravníkový pás, který transportuje tepelenou energii z tropů do vyšších zeměpisných šířek. Nedávno přišli experti z britského Národního oceánografického centra (National Oceanography Centre, NOC) s varovnou zprávou, že jedna z hlavních částí celého systému – Golfský proud – zeslábla během několika málo let o 30 procent. Je tedy docela dobře možné, že proces vedoucí ke kolapsu oceánského výměníku už započal.
Termohalinní výměník. Mapa Země se znázorněným systémem hlubinných oceánských proudů, jak je známe v současnosti.
Zdroje:
– UCSD (04.01.2006, Global Warming Can Trigger Extreme Ocean, Climate Changes)
– BBC News (05.01.2006, Past gives clue to climate impact)
– EkoList (05.01.2006, Proudy v oceánu se náhle změnily před 55 miliony let, tvrdí vědci)
