Letošní exkurze s Koniklecem v rámci projektu Počítáme s vodou směřovala v říjnu 2017 za příklady dobré praxe hospodaření s dešťovými vodami (HDV) do Rakouska – do Vídně a do Lince. Cestou z Prahy jsme však zastavili již v Brně, protože i zde jsou k vidění zajímavé realizace.

Jiří Vítek z firmy JV PROJEKT VH s.r.o. nás provedl moderním kampusem Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích, kde jeho firma navrhovala odvodnění dle principů HDV na celém území o rozloze 35 ha. Srážkové vody odtékající z nepropustných zpevněných ploch mezi pavilony jsou zaústěny do zasakovacích průlehů s retenčními rýhami (Obr. 1). Podobným způsobem je odvodněno i přilehlé parkoviště podél ulice Akademické o celkové rozloze 1,5 ha a areál Moravského zemského archivu v Brně.

Obr. 1 – Průlehy s retenčními rýhami mezi pavilony kampusu Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích. (Foto I. Kabelková)

Obr. 2 – Jiří Vítek při výkladu HDV v areálu Aquaparku Brno-Kohoutovice. (Foto I. Kabelková)

Další zastávkou byl Aquapark Brno-Kohoutovice (Obr. 2). Vody, které odtékají při dešti z komunikací a parkoviště, jsou odváděny povrchově do zatravněných průlehů, z nichž se voda vsakuje do retenční rýhy. Průlehy slouží ke zdržení odtoku přívalových srážek a předčištění dešťových vod. V průlezích jsou umístěny bezpečnostní přelivy navržené pro případy překročení vsakovací kapacity nebo zamrznutí terénu, jimiž voda může přepadat do rýhy. Vody ze střech, které jsou poměrně čisté, jsou do retenční rýhy svedeny přímo potrubím ze střešních odpadů přes šachtu s lapačem splavenin. Z retenční rýhy pak voda odtéká přes regulátor odtoku do přípojky dešťové kanalizace.

Průlehy – kromě HDV funkce a zlepšování mikroklimatu – jsou i architektonickým prvkem v parku a hrají si v nich děti (Obr. 3).

Obr. 3 – Průlehy v areálu Aquaparku Brno-Kohoutovice jsou využívány i dětmi. Uprostřed průlehu vidíme bezpečnostní přeliv do retenční rýhy. (Foto I. Kabelková)

Vídeňská část exkurze začala na magistrátu, kde nás Jürgen Preiss (Obr. 4) seznámil se Strategickým plánem Vídně na potírání tepelných ostrovů a na adaptaci na klimatickou změnu. Strategie obsahuje 37 přírodě blízkých adaptačních opatření. Velký důraz je kladen na ozeleňování fasád a střech, které díky evapotranspiraci odebírají teplo z okolí a ochlazují ho tak. Město si nechalo zpracovat databázi s potenciálně vhodnými domy k ozelenění střech a fasád (https://www.wien.gv.at/umweltgut). V budoucnu má být v zástavbě povinný podíl zelených fasád a střech minimálně 60%. Zajímavá byla informace, že zelené střechy nekolidují se solárními panely, naopak, díky ochlazení okolního vzduchu zvyšují jejich účinnost až o 5%.

Obr. 4 – Jürgen Preiss a tlumočnice Pavla Voltrová při přednášce na vídeňském magistrátu. (Foto V. Cápalová)

Obr. 5 – Vera Enzi z GrünStattGrau (Svaz pro ozeleňování staveb) ukazuje původní vzhled budovy oddělení MA 31 před rekonstrukcí a ozeleněním fasády. (Foto J. Vítek)

Navštívili jsme nejprve zelenou střechu na magistrátní budově a pak několik budov s ozeleněnými fasádami ve vlastnictví magistrátu.

Železobetonová kancelářská budova oddělení MA 31 v ulici Grabnergasse ze 60. let (Obr. 5) má před fasádou postavený ocelový policový systém, na němž jsou zavěšeny truhlíky s 12 druhy rostlin, a který slouží i k zastínění oken shora a ze strany. Automatické zavlažování je řízeno pro každé patro zvlášť pomocí senzorů měřících teplotu a vlhkost půdy v truhlících (Obr. 6).

Obr. 6 – Budova oddělení MA 31 s policovým systémem osázených truhlíků. (Foto J. Vítek)

Dům oddělení MA 48 vídeňského městského úřadu v Einsiedlergasse byl renovován v r. 2010, kdy bylo vytvořeno 850 m2 zelené fasády pomocí 15 tisíc rostlin v 2685 truhlících. Truhlíky jsou zavěšeny na ocelové konstrukci tak, aby větrání fasády a tím její ochlazování bylo umožněno i zezadu. Kapková závlaha ve 12 okruzích je řízena pomocí 6 vlhkostních senzorů v půdě. Zavlažování probíhá i v zimě, aby rostliny nezaschly (Obr. 8).

Památkově chráněná budova obecního úřadu Amtshaus Margareten na Schönbrunner Str. je částečně popnuta popínavými rostlinami zasazenými v červených truhlících na chodníku (rostliny nešlo zasadit přímo do půdy z důvodu netěsností sklepů) (Obr. 7).

Obr. 7 – Budova obecního úřadu Amtshaus Margareten je popnuta rostlinami zasazenými ve velkých truhlících na chodníku. (Foto V. Cápalová)

Obr. 8 – Zelená fasáda domu oddělení MA 48 vídeňského městského úřadu (Foto J. Vítek)

Pro zavlažovací systémy všech těchto fasád se používá pitná voda, které má Vídeň dostatek, a podle magistrátu je její použití jednodušší než použití vody dešťové.

Jinak je tomu u ekologického hotelu Boutiquehotel Stadthalle v Hackengasse, který má ze strany ulice i dvorku zelenou fasádu (Obr. 9), jeho přístavba má levandulovou střechu sloužící jako terasa. Dešťová voda ze střech a nepropustných ploch je zachytávána do nádrže s kapacitou 10 000 l a slouží pro zalévání veškeré zeleně (Obr. 10). Původně byla používána i na splachování toalet, což se však neosvědčilo, protože ji hosté považovali za špinavou. Nyní jsou toalety splachovány vodou z vlastní studně. Hotel je ekologický, i co se týče energií – má tepelné čerpadlo na získávání tepla z podzemní vody a na střeše fotovoltaické panely. Je to zelená oáza klidu a příjemného mikroklimatu ve středu města, kde chovají i včely a hosty ruší jen cvrčci.

Obr. 9 – Dvorek ekologického hotelu Boutiquehotel Stadthalle. (V. Cápalová)

Obr. 10 – Zachycená dešťová voda v hotelu Boutiquehotel Stadthalle je následně používána na zalévání zeleně. (Foto V. Cápalová)

Pan Preiss nám ukázal též park Bruna Kreiského, kde byl po rekonstrukci vytvořen nový průleh na zasakování dešťových vod z okolních nepropustných ploch. Průleh je osázen převážně rákosím a prosakující voda zavlažuje i stromy v okolí (Obr. 11). Dešťové vody jsou do průlehu odváděny jen v létě, kdy klapka v šachtě zabraňuje jejich odtoku do kanalizace. V zimě je naopak klapka otevřena a dešťové vody odtékají do kanalizace (Obr. 12).

Obr. 11 – Vsakovací průleh v parku Bruna Kreiského. (Foto J. Vítek)

Obr. 12 – Šachta je opatřena klapkou, která je v létě zavřena, a dešťová voda je odváděna do vsakovacího průlehu v parku Bruna Kreiského. (Foto J. Vítek)

Na závěr dne jsme v doprovodu Thilo Lehmanna z Wiener Wasserkanal (Vídeňská kanalizace) navštívili nově budovanou vídeňskou čtvrť Seestadt Aspern (jezerní město Aspern), která se svými 240 ha patří k největším rozvojovým plochám v Evropě.

Ve čtvrti nás poněkud překvapil nízký podíl zelených ploch, např. náměstí bylo zcela vybetonované (Obr. 13). Ani zelené fasády jsme nikde neviděli. Jako by čtvrť byla budována trochu v rozporu se strategickým plánem Vídně na potírání tepelných ostrovů…Alespoň že 60 % střech je prý vegetačních.

Provozovatel kanalizace požaduje minimalizovat vtok dešťové vody. Viděli jsme pilotní projekt tzv. duálního systému, který je realizován na Edith-Piaf-Straße (Obr. 14). Znečištěná voda z prvního splachu vozovek a v zimě tající sníh se solí odtéká do jednotné kanalizace, jejíž šachty však mají škrticí klapky (plech s 3 cm otvorem), které nepropustí vyšší odtok z přívalových dešťů. Tato – již poměrně čistá voda – se ze šachty vzdouvá a přes snížený okraj vozovky odtéká do průlehu, kde se vsakuje přes 30 cm humusovou vrstvu, a před odtokem do podzemní vody je tak dále čištěna. Část vody z průlehů se vypařuje, a to i prostřednictvím stromů. Na animaci systému je možno se podívat na https://club.wien.at/magazin/fortschritt/wiener-modell-versickerung/. Pokud se duální systém osvědčí, bude použit nejen v Seestadt Aspern, ale i v dalších vídeňských čtvrtích.

Obr. 13 – Překvapivá absence HDV na náměstí v Seestadt Aspern. (Foto V. Cápalová)

Obr. 14 a, b – Thilo Lehmann popisuje funkci duálního systému na Edith-Piaf-Straße v Seestadt Aspern; vpravo je detail šachty a sníženého obrubníku (patrná je eroze v oblasti nátoku do průlehu). (Foto I. Kabelková)

Rozvinula se široká diskuse, proč je systém tak komplikovaný, když by stačilo v zimě nesolit, navíc, když ve Vídni téměř nesněží. Pak by bylo možno veškerou dešťovou vodu z málo frekventovaných komunikací (a takových tam je většina) přímo vsakovat v průlezích. Pan Lehmann nám však vysvětlil, že ve Vídni je zakázáno v zimě používat inertní posypové materiály a že se musí solit i při námraze. Jinak prý dopravnímu odboru hrozí vysoké pokuty od občanů, kteří by se na komunikaci zranili. A všichni úředníci jsou osobně zodpovědni. Z Aspernu jsme odjížděli s poněkud smíšenými pocity z vídeňské byrokracie…

Chuť jsme si spravili následující den v SolarCity Linec. Provázeli nás Ewald Reinthaler z magistrátu města Lince, který je koordinátorem projektu, a geolog, který spolupracoval na HDV.

Pan Reinthaler nám nejprve podrobně popsal koncept a historii SolarCity (Obr. 15).

Obr. 15 – Ewald Reinthaler ukazuje plán SolarCity. (Foto I. Kabelková)

Důvodem vzniku SolarCity byla nutnost město Linec rozšířit, která se v 90. letech ukazovala stále naléhavěji, a najít prostor pro bydlení 25 000 lidem. Městská rada se rozhodla vybudovat udržitelné město a hledat nové cesty založené současně na třech pilířích udržitelnosti: ekonomika, ekologie a sociální oblast (přátelskost k obyvatelům). Bylo nutno realizovat architektonicky a ekologicky vysoce kvalitní projekt, a to jak po stránce energie, tak přírody a vody.

O vytvoření územního plánu městské části Pichling byl v r. 1992 požádán renomovaný rakouský urbanista Roland Rainer. Rozdělil území do 5 okrsků a stanovil potenciál pro 5 000 – 6 000 bytů s veškerou infrastrukturou. Návrh byl inspirován zelenými zahradními městy s plynulými přechody mezi zahradami, parky a krajinou. Zástavba je navržena jako nízkopodlažní s 2-4 podlažími a nízkou hustotou (index podlahové plochy 0,65).

V r. 1994 město Linec za podpory čtyř největších stavebních firem získalo prostředky pro výstavbu prvních 630 nízkoenergetických bytů. Přizváni byli slavní architekti Norman Foster, Richard Rogers a Thomas Herzog a projektant energetiky Norbert Kaiser. V r. 1995 bylo pro spolupráci získáno dalších osm stavebních družstev, takže bylo možno plánovat realizaci celkem 1294 bytů na ploše 32 hektarů. V architektonické soutěži v následujícím roce zvítězil specialista na solární architekturu, vídeňský architekt Martin Treberspurg. Výběrové řízení na návrh krajinných úprav vyhrál v r. 1997 ateliér Dreiseitl, který se specializuje na ekologické návrhy v oblasti krajiny a vody.

Stavbě bytů, která probíhala v letech 2001-2005 ve čtyřech etapách, předcházelo od r. 1999 budování krajinných prvků, završené v r. 2008 otevřením sportovního parku. První fáze projektu je realizována na 32,5 hektarech stavebních pozemků a poskytuje bydlení 4 500 obyvatelům včetně nezbytné infrastruktury a 20 hektarů parku.

Pan Reinthaler nám také vysvětlil, že obzvláštní důraz byl kladen i na zapojení udržitelného hospodaření s dešťovou vodou do celkového konceptu a na soulad přírody a vody. Základní podmínkou bylo zachovat původní bilanci vody v území, neohrozit jakost a množství podzemní vody a přírodní mokřady. Principem hospodaření s dešťovou vodou je nakládat s ní v místě jejího spadu a co nejvíce jí vypařit a vsáknout. Použit je převážně povrchový decentralizovaný systém skládající se z otevřených koryt, retenčních příkopů a zatravněných průlehů, které jsou integrovány do veřejného prostoru tak, aby přirozený cyklus vody byl viditelný a obyvatelstvu pochopitelný.

Pak následovala procházka po SolarCity a prohlídka jednotlivých prvků systému hospodaření s dešťovou vodou přímo na místě s dalším podrobnějším výkladem.

U dešťových vod odtékajících z veřejných prostranství a komunikací je kladen velký důraz na jejich předčištění a na bezpečnost systému. Zatravněné průlehy podél komunikací (dimenzované na 1letý déšť) jsou pečlivě udržované, bez keřů a stromů, jejichž kořeny by mohly vytvářet zóny preferenčního proudění (Obr. 16). Parkovací stání jsou tvořena zatravňovacími tvárnicemi položenými na 30 cm humusové vrstvě na štěrkovém podkladu a následně zatravněnými, aby zachycení znečištění při vsakování bylo co nejdokonalejší (Obr. 17). Při větších deštích voda přepadá do šachet a je odváděna drenážním potrubím do vsakovací nádrže (dimenzována na 10letý déšť), z níž ev. přepadá do revitalizovaného potoka Aumühl v jižní části území (Obr. 18). Je to pěkný příklad řetězení HDV opatření směrem k opatřením se zvyšující se bezpečností.

Obr. 16 – Podle všech komunikací v SolarCity jsou průlehy. (Foto J. Vítek)

Obr. 17 – Šachta je opatřena klapkou, která je v létě zavřena, a dešťová voda je odváděna do vsakovacího průlehu v parku Bruna Kreiského. (Foto J. Vítek)

Obr. 18 – Vsakovací nádrž v solarCity se při velkých přívalových deštích může přelít do potoka na levé straně. (Foto J. Vítek)

Asi 1/3 budov na soukromých pozemcích má zelené střechy. Voda ze střech je povrchově odváděna do průlehů u domů (Obr. 19, Obr. 20). Soukromá parkovací stání mají zatravňovací tvárnice položené jen na 8 cm humusu, a protože toto předčištění je nedostatečné (i proto, že tráva je zde často částečně uhynulá, pokud zde auta parkují delší dobu či v důsledku poškození teplem z motorů), je dešťový odtok odváděn ještě do průlehů (Obr. 21). V části území je na soukromá parkovací stání sváděn za úplatu i odtok z veřejných komunikací. Vyšší odtoky přebírá systém dalších průlehů, které jsou do otevřeného prostranství zapojeny velmi harmonicky, a spoluvytvářejí obraz zvlněné krajiny (Obr. 22). I v přilehlém kopcovitém parku, který vznikl z vytěženého materiálu při zvětšení původního jezírka Weikerlsee o 70 %, je patrné, kudy může odtékat voda… (Obr. 23). Konečným recipientem jsou aluviální louky v severní části čtvrti.

Obr. 19 – Voda ze střech odtéká v SolarCity do průlehů kanálky po povrchu. (Foto J. Vítek)

Obr. 20 – Zaústění dešťového svodu v SolarCity na povrch. (Foto J. Vítek)

Obr. 21 – Voda ze střech odtéká v SolarCity do průlehů kanálky po povrchu. (Foto J. Vítek)

Obr. 22 – Zaústění dešťového svodu v SolarCity na povrch. (Foto J. Vítek)

Obr. 23 – Cesty pro odtok dešťové vody parkem v SolarCity. (Foto J. Vítek)

Prosakující dešťové voda přispívá i k napájení jezera Weikerlsee (Obr. 24). Část jezerního břehu slouží ke koupání, část je přírodní. V parku je mnoho hřišť, včetně atraktivního dětského vodního hřiště (Obr. 25).

Obr. 24 – Jezero Weikerlsee v SolarCity. (Foto J. Vítek)

Obr. 25 – Dětské vodní hřiště v solarCity. (Foto J. Vítek)

SolarCity je krásným a přívětivým místem pro život. Nikomu z nás se odtud nechtělo domů. A v zimě se zde nesmí solit, ale je předepsáno používat inertní posypové materiály. A pak že to nejde!

Autorka: I. Kabelková
 

Odkaz: www.pocitamesvodou.cz
 

Další články v rubrice:

• Dešťové záhony. Oblíbený způsob zadržování vody se dostává i do ČR. Třeba na Prahu 3
• Praha má první podzemní vsakovací rýhu na dešťovou vodu
• Jaké jsou nejužívanější prvky modro-zelené infrastruktury ve městě a kde tkví problém jejich realizace?
• Jaká je situace s modro-zelenou infrastrukturou v Písku?
• Víte, co je modro-zelená infrastruktura?
• Jak Berlín hospodaří s dešťovou vodou?
• Jihlava jde modrozelené infrastruktuře naproti
• V Praze 12 „počítáme s vodou“
• Revitalizace v Oboře Hvězda
• V Hradišti má dešťovka zelenou