Vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley (University of California, Berkeley) dospěli po pečlivém čtyřletém studiu největšího světového archívu fosilních záznamů k překvapujícímu závěru – k masovému vymírání druhů docházelo na Zemi s neuvěřitelnou přesností. Život na naší planetě vzkvétal a mizel v cyklech dlouhých přibližně 62 milionů let.

Fyzik Richard Muller a jeho postgraduální student Robert Rohde publikovali svou podrobnou zprávu 10. března 2005 v prestižním časopise Nature. Při svém výzkumu se oba vědci vraceli proti toku času až o 500 milionů let.

Cykly jsou tak zřejmé, že důkazy „jednoduše skáčou z údajů“, podpořil zprávu James Kirchner, profesor planetárních přírodních věd v Berkeley. „Jejich objev je vzrušující, je to překvapující a nevysvětlitelné.“

S objasněním záhadných cyklů si láme hlavu celá řada odborníků nejrůznějšího zaměření. I přes jejich maximální snahu zůstává pravidelné cyklické vymírání druhů zahaleno hávem tajemství. „Přemýšleli jsme o dynamice sluneční soustavy, o příčinách kometárních spršek, o galaktických procesech a o vulkanické aktivitě, ale nic z toho nevysvětluje náš objev,“ prohlásil Muller.

Kromě cyklu dlouhého 62 milionů let si experti povšimli náznaků ještě jednoho delšího cyklu s periodou 140 milionů let. Naposledy byl rozvoj biodiverzity náhle přerušen před 65 milióny roky, když vymřeli dinosauři.

Před dvěma desetiletími přišel profesor Muller s odvážnou teorií o Nemesis. Pojmenoval tak hypotetického červeného trpaslíka s magnitudou 7 až 12, který obíhá ve velké vzdálenosti kolem Slunce a způsobuje pravidelné vychylování komet a asteroidů z Oortova oblaku. Při následných srážkách Země s vesmírnými projektily je vývoj života přerušován. Muller se zmínil také o teorii předpokládající existenci neznámé „planety X“, která by mohla mít podobný vliv na Oortův oblak jako Nemesis.

Je také možné, že v hlubinách Země existuje něco jako „přírodní jízdní řád“, který vždy po určité době spouští fáze masivní sopečné aktivity. Tato hypotéza se nejvíce zamlouvá Rohdemu a dokonce pro ni svědčí i několik závažných indicií. Obrovská deska vulkanického čediče známá pod názvem Dekanská plošina nebo Dekanské trapy (Deccan Traps) pokrývá zhruba třetinu rozlohy Indie a podle geologů vznikla před 65 miliony roky, tedy právě v době, kdy vyhynuli dinosauři.

Stejný význam by mohla mít i Sibiřská plošina (Siberian Traps), která je tvořená čedičem a vulkanickou aktivitou byla zformována před 250 miliony lety. V té době na konci Permu globální katastrofa zahubila nejméně 70 procent mořských druhů. (Podle odhadů zaniklo až 96 procent druhů.)

V současné době je profesor Muller nejvíce nakloněn teorii o periodickém průletu Sluneční soustavy skrze mimořádně husté spirální rameno naší vlastní galaxie – Mléčné dráhy. Zvýšení galaktické gravitace vždy po období dlouhém zhruba 62 milionů let iniciuje vznik kometárních spršek, které z Oortova mračna přímo zasahují do přirozeného sledu událostí na Zemi.

Teorií existuje samozřejmě vícero, ale dokázat pravdivost některé z nich je nesmírně obtížné. „Zmocňuje se nás frustrace a potřebujeme pomoci. Vše, co mohu říci, je to, že jsme si jisti, že cykly existují a že nemohu přijít s žádným možným vysvětlením, které by se neukázalo být jako naprosto fascinující. Podle fosilních záznamů se něco stále opakuje a my pouze nevíme, co to je.“

Zdroje:
– San Francisco Chronicle (10.03.2005, Mass extinction comes every 62 million years)
– Nature (10.03.2005, The 62-million-year question)
– Berkeley Lab (11.03.2005, Fossil Records Show Biodiversity Comes and Goes)
– iDNES.cz (18.03.2005, Na zeměkouli se zase čeká vymírání druhů)

Další články v rubrice:

• Yellowstonský supervulkán soptil častěji, ale s menší intenzitou
• Za náhlou změnou podnebí před 635 milióny roky může zřejmě metan
• Nová teorie vysvětluje periodické srážky Země s kometami
• K oteplení před 55 miliony lety přispěl i únik metanu z mokřadů
• Kataklyzma před 55 miliony lety je výstrahou pro lidstvo