Rozloha mořského ledu v Arktidě klesla během července o 3,28 milionu kilometrů čtverečních a dosáhla nejnižší úrovně v tomto měsíci od začátku satelitního sledování v roce 1979. Severní ledový oceán pokrývalo v červenci v průměru 7,559 milionu kilometrů čtverečních ledu, což je o 80 tisíc kilometrů čtverečních méně, než při předchozí rekordně nízké rozloze v roce 2012 a o 1,88 milionu kilometrů čtverečních méně, než jaký je dlouhodobý průměr (1981 až 2010).
V průměru se rozloha mořského ledu v červenci snižovala tempem 105 700 kilometrů čtverečních za den. Dlouhodobý průměr (1981 až 2010) je 86 800 kilometrů čtverečních za den. Denní úbytky převyšující 100 tisíc kilometrů čtverečních byly dosud pozorovány pouze v letech 1990, 1991, 2007, 2009, 2013, 2015 a 2018.
Denní hodnoty rozlohy mořského ledu se držely na rekordně nízké úrovni v období od 10. do 14. července a od 20. července do konce měsíce. Led ustupoval téměř v celém Severním ledovém oceánu, zejména v Moři Laptěvů, Čukotském moři, Beaufortově moři a Hudsonově zálivu.
Koncem července byla už Severovýchodní cesta spojující Evropu a Asii podél pobřeží Ruska otevřená pro plavbu lodí, Severozápadní cestu kolem pobřeží Severní Ameriky blokoval led.
Rychlé tempo tání ledu v Arktidě umocnilo převážně teplé slunečné počasí v první polovině měsíce. Druhá polovina července byla relativně chladnější, zejména v oblasti Východosibiřského moře, Moře Laptěvů a také v okolí Svalbardu a Kanadského arktického souostroví. V těchto regionech se teploty pohybovaly 1 až 4 stupně Celsia pod normálem (1981 až 2010).
Koncem července se velmi teplý vzduch, který vyvolal extrémní vlnu veder v Evropě, posunul dále na sever a pronikl až do Grónska, kde zvýšil krátkodobě průměrnou teplotu o 10 stupňů oproti normálu. Za takto mimořádných meteorologických podmínek začal odtávat led na 60 procentech povrchu grónského ledového příkrovu. V části Severního ledového oceánu stouply ve stejné době teploty oproti normálu o 1 až 7 stupňů Celsia.
Kromě meteorologických podmínek ovlivnily tání ledu v Arktidě také rozsáhlé požáry. Od začátku června byla kvůli velmi suchému a teplému počasí zaznamenána více než stovka velkých požárů na Sibiři a na Aljašce. Kouř z rozsáhlých požárů směřoval ve velké míře nad Grónsko a Severní ledový oceán. Tmavé saze přitom výrazně snížují odrazivost povrchu pokrytého sněhem či ledem. Navíc podle odborných odhadů (Copernicus Atmospheric Monitoring Service, CAMS) bylo jen v červnu při těchto požárech uvolněno do atmosféry více než 50 milionů tun oxidu uhličitého, což je ekvivalent celkových ročních emisí Švédska. S postupem času však faktor sazí z požárů v návaznosti na zmenšující se sluneční svit za polárním kruhem ztrácel na významu. V srpnu už nebyl považován za podstatný.
Rychlost tání mořského ledu v srpnu je stále vysoká
Přestože během srpna se rychlost tání ledu v Arktidě zpravidla snižuje, letos zůstalo tempo úbytku ledu i v první polovině měsíce vysoké. Rozloha mořského ledu je tak stále spolu s rokem 2012 na nejnižší úrovni v novodobé historii. V období od 1. do 14. srpna ubývalo ledu v průměru o 91 tisíc kilometrů čtverečních za den. (V roce 2012 to bylo 112 tisíc kilometrů čtverečních za den.)
Nejvíce ledu se v první polovině srpna rozpustilo ve Východosibiřském moři, dále v Beaufortově a Čukotském moři. Severozápadní cesta je i v polovině srpna blokována ledem.
Podél sibiřského pobřeží se teploty v první polovině srpna pohybovaly 2 až 7 stupňů Celsia nad průměrem (1981 až 2010), nad Kanadským arktickým souostrovím byly teploty oproti normálu vyšší o 1 až 6 stupňů Celsia. Naopak podprůměrné teploty byly naměřeny na severu Skandinávie a na poloostrově Kola – o 4 až 6 stupňů Celsia. V oblasti kolem severního pólu byly teploty průměrné. Na Aljašce a severozápadě Kanady byly teploty mírně podprůměrné.
Podle současných odhadů bude letos dosaženo druhé nejnižší minimální roční rozlohy mořského ledu od začátku sledování, a to podle nejpravděpodobnějšího scénáře kolem hodnoty 3,75 milionu kilometrů čtverečních.
Rozloha mořského ledu v Arktidě. Denní průměry od dubna do srpna v letech 2012, 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019. Stav v roce 2019 do 14. srpna. V grafu je vyznačen medián 1981 až 2010, také mezikvartilové a mezidecilové rozpětí.
| Nejnižší minimální roční rozloha mořského ledu v Arktidě od začátku satelitního sledování v roce 1979 |
|||
|---|---|---|---|
| Zdroj: NSIDC (Charctic Interactive Sea Ice Graph) | |||
| pořadí | rok | rozloha v milionech kilometrů čtverečních | datum |
1. | 2012 | 3,39 | 17.9. |
2. | 2020 | 3,82 | 16.9. |
3. | 2007 | 4,16 | 18.9. |
4. | 2016 | 4,17 | 10.9. |
5. | 2019 | 4,19 | 18.9. |
6. | 2023 | 4,23 | 19.9. |
7. | 2011 | 4,34 | 11.9. |
8. | 2015 | 4,43 | 9.9. |
9. | 2008 | 4,59 | 19.9. |
10. | 2010 | 4,62 | 21.9. |
11. | 2018 | 4,66 | 23.9. |
12. | 2017 | 4,67 | 14.9. |
Další články v rubrice:
- Minimální rozloha mořského ledu v Antarktidě byla letos třetí nejnižší v histori sledování
- Maximální roční rozloha mořského ledu v Arktidě byla v roce 2023 pátá nejnižší od začátku sledování
- Rozloha mořského ledu v Antarktidě poklesla na rekordní minimum
- Minimální rozloha mořského ledu v Arktidě v roce 2022
- Rozloha mořského ledu na severní polokouli dosáhla letošního minima
- Rozloha mořského ledu v Arktidě se blíží svému letošnímu minimu
- 21. března měl mořský led v Arktidě maximální letošní rozlohu 14,77 mil. km2
- Jehličnaté lesy v Grónsku? Ledový příkrov v minulosti opakovaně mizel, dokazuje studie
- Led na obou polokoulích mizí stále rychleji, mořská hladina se zvyšuje
- Rozloha mořského ledu v Arktidě je na nejnižší úrovni od rekordu v roce 2012
