Nečekaně nízká sluneční aktivita v posledních deseti letech přiměla vědce k diskusím a úvahám o možnosti, že vstupujeme do období „velkého slunečního minima“. Pravděpodobnost takového vývoje není zatím příliš vysoká (podle současných odhadů cca 15 až 20 procent), ale s postupujícím časem a dalšími příznaky slábnoucího slunečního cyklu ji klimatologové musejí brát v potaz. Ovšem podle dosavadních studií by ani „velké sluneční minimum“ nemohlo tempo globálního oteplování příliš zpomalit. Ochlazující účinek by se v globálním měřítku pohyboval kolem jedné desetiny stupně Celsia, což by vykompenzovalo asi dva roky oteplování.
Dlouhodobě nízká sluneční aktivita, obdoba Maunderova minima, které probíhalo přibližně mezi lety 1645 až 1715, by nicméně mohla mít důsledky pro počasí v některých oblastech na severní polokouli. Podle nové studie britských vědců by při předpokládaném snížení celkového množství ultrafialového záření ohřívajícího stratosféru byly patrné zejména změny v arktické a severoatlantické oscilaci (častější výskyt negativních fází), došlo by k oslabení a posunu tryskového proudění jižním směrem, nastaly by změny v rozložení dešťových srážek. V severní Evropě by byly teploty v zimních měsících nižší v průměru o 0,4 až 0,8 stupně Celsia, na severovýchodě USA a v severních částech Asie o 0,4 až 0,5 stupně Celsia. Tento vliv by však jen zmírnil trend způsobený zvyšující se koncentrací skleníkových plynů, takže v reálu by se na celé planetě podnebí i nadále oteplovalo.
„Tato studie ukazuje, že slunce nás nezachrání před globálním oteplováním, ale mohlo by to mít dopady na regionální úrovni, které by měly být zohledněny v rozhodnutích o adaptacích na klimatické změny pro příští dekády,“ uvedla hlavní autorka studie Sarah Ineson z Met Office.
„I když je vliv na globální teploty velmi malý, regionálně je dost velký na to, abychom tyto rozdíly zahrnuli do našich klimatických projekcí,“ dodal spoluautor studie Adam Scaife.
Změny sluneční iradiance – odchylky od průměrné hodnoty 1366,2 W/m² – pracovní scénáře pro období 2005 až 2100:
(a) CTRL-8.5 – normální sluneční aktivita (průměrný sluneční cyklus), vychází ze scénáře IPCC – RCP 8.5 (rostoucí emise skleníkových plynů)
(b) EXPT-A – 1. varianta snížené sluneční aktivity
(c) EXPT-B – 2. varianta snížené sluneční aktivity
Povrchové teploty vzduchu (°C) – rozdíly mezi scénáři pro období 2050-2099:
(a) EXPT-A a CTRL-8.5 – rozdíl mezi scénářem normální sluneční aktivity a 1. variantou snížené sluneční aktivity, ochlazující účinek v globálu o 0,13 stupně Celsia
(b) EXPT-B a CTRL-8.5 – rozdíl mezi scénářem normální sluneční aktivity a 2. variantou snížené sluneční aktivity, ochlazující účinek v globálu o 0,12 stupně Celsia
Počet mrazových dnů – rozdíly mezi scénáři pro období 2050-2099:
(a) srovnání mezi scénářem CTRL-8.5 (normální sluneční aktivita) a dlouhodobým průměrem (1971-2010)
(b) srovnání mezi scénářem EXPT-A (1. varianta snížení sluneční aktivity) a scénářem CTRL-8,5 (normální sluneční aktivita)
(c) srovnání mezi scénářem EXPT-B (2. varianta snížení sluneční aktivity) a scénářem CTRL-8,5 (normální sluneční aktivita)
| Změna zimních povrchových teplot vzduchu (°C) pro období 2050-2099 odchylky ve srovnání se scénářem CTRL-8.5 (normální sluneční aktivita) |
||
|---|---|---|
| region | scénář EXPT-A | scénář EXPT-B |
severní Evropa | -0,42 | -0,75 |
Středomoří | -0,25 | -0,23 |
severní Asie | -0,38 | -0,53 |
Grónsko | -0,26 | -0,13 |
západ Severní Ameriky | -0,05 | -0,11 |
střední část Severní Ameriky | -0,24 | -0,34 |
východ Severní Ameriky | -0,45 | -0,43 |
Aljaška | -0,31 | -0,17 |
Zdroje: Nature Communications, Met Office, Daily Express
Další články v rubrice:
- Nastává sluneční minimum, bude asi ještě hlubší než to předchozí
- Nejdelší geomagnetická bouře od roku 2005 vědce překvapila, její příčiny nejsou jasné
- Aktivnější Slunce zvýšilo teplotu na Zemi o 0,15 stupně za sto let
- Slunce, sluneční aktivita, magnetické pole
