Když se v prvních měsících roku 2002 v Antarktidě rozpadl šelfový ledovec Larsen B, většina komentátorů to dala do přímé spojitosti s klimatickými změnami. Někteří neváhali vyslovit názor, že to nebude ojedinělý případ a další ledovce v oblasti čeká stejný osud. Zazníval argument, že teploty vzduchu na Antarktickém poloostrově rychle rostou (od roku 1940 o 0,5 stupně Celsia za dekádu). Jenomže jak upozornil Neil Glasser z univerzity v Aberystwyth a Ted Scambos z NSIDC (National Snow and Ice Data Center), vysvětlení je mnohem komplikovanější, než by se mohlo zdát.

„Zhroucení šelfového ledovce není tak jednoznačná záležitost, jak jsme si zpočátku mysleli. Jelikož bylo na ledovci krátce před kolapsem velké množství tavné vody, tak jsme usoudili, že na vině je zvýšení teploty,“ řekl prof. Glasser. „Avšak naše nová studie naznačuje, že rozpad šelfového ledovce není něco, co by bylo jednoduše řízeno podnebím. Podílí se na tom řada dalších atmosférických, oceánských a glaciologických faktorů.“

Studie identifikovala několik důležitých okolností, které k zániku šelfového ledovce přispěly. Pukliny v ledu se začaly objevovat už v 80. letech minulého století. Závažné dopady mělo oteplování mořských proudů v Jižním oceánu.

„To vedlo ke ztenčování šelfů. Jejich rozpad se tím usnadnil,“ poznamenal Dr. Scambos. „Nezvykle teplé léto 2002 bylo poslední kapkou.“

Další výzkum se podle plánu zaměří na sousední šelf Larsen C, jenž je mnohem větší a silnější a v této chvíli se jeví jako stabilní.

Rozpad šelfových ledovců způsobuje zvyšování mořské hladiny – i když nepřímo. „Šelfové ledovce sami o sobě k vzestupu mořské hladiny nepřispívají, protože plavou na moři a vytlačují odpovídající množství vody. Ovšem když zmizí, pevninské ledovce se pohybují rychleji a ztenčují se, takže odvádějí více ledu do oceánů,“ vysvětlil Glasser.

Studii otiskl časopis Journal of Glaciology.

Larsenův šelfový ledovec se nachází ve Weddellově moři u východního pobřeží Antarktického poloostrova. Nazván byl podle Carla Antona Larsena, kapitána norské velrybářské lodi Jason, která se do těchto končin vydala v prosinci 1893. Podle tvaru pobřeží vědci odlišili tři samostatné ledovce – Larsen A, Larsen B a Larsen C. Nejmenší Larsen A se rozpadl v lednu 1995. Larsen B z valné části zanikl během února a března 2002. Larsen C je zatím považován za stabilní, nicméně tým vedený Dr. Ericem Rignotem z JPL (Jet Propulsion Laboratory) se obává, že k destabilizaci a rozmělnění ledovce Larsen C může dojít už v příštím desetiletí.

Zdroje:
– University Aberystwyth (07.02.2008, Antarctic ice shelf collapse explained)
– NSIDC (07.02.2008, New Research on the 2002 Collapse of the Larsen B Ice Shelf)
– Wikipedia (Larsen Ice Shelf)
– DNA-IAA (21.03.2002, Desintegración de la barrera de hielo Larsen B en la Península Antártica)

Další články v rubrice:

• Minimální rozloha mořského ledu v Antarktidě byla letos třetí nejnižší v histori sledování
• Maximální roční rozloha mořského ledu v Arktidě byla v roce 2023 pátá nejnižší od začátku sledování
• Rozloha mořského ledu v Antarktidě poklesla na rekordní minimum
• Minimální rozloha mořského ledu v Arktidě v roce 2022
• Rozloha mořského ledu na severní polokouli dosáhla letošního minima
• Rozloha mořského ledu v Arktidě se blíží svému letošnímu minimu
• 21. března měl mořský led v Arktidě maximální letošní rozlohu 14,77 mil. km2
• Jehličnaté lesy v Grónsku? Ledový příkrov v minulosti opakovaně mizel, dokazuje studie
• Led na obou polokoulích mizí stále rychleji, mořská hladina se zvyšuje
• Rozloha mořského ledu v Arktidě je na nejnižší úrovni od rekordu v roce 2012