Jaká je podstata světa, ve kterém žijeme? Existuje objektivní realita? Mohou subatomární částice komunikovat mezi sebou bez ohledu na časoprostorová omezení? Může lidská mysl nebo mysl jiných živých bytostí ovládat stroje? Zajímavé vědecké výzkumy a experimenty, o nichž pojednává tento článek, mohou být interpretovány rozdílně. Záleží jen na vás, jak si na položené otázky odpovíte vy.
Duální charakter hmoty
Obrázek č. 1: Při průchodu světla přes překážku s jedním podélným otvorem se na fotografické desce objevil světlý pruh.
Vlnovou teorii světla potvrdil tzv. Youngův dvouštěrbinový experiment, při němž byl paprsek světla nasměrován přes překážku s dvojicí otvorů podélného tvaru. Zatímco podle Newtonova částicového modelu světa by se světlo procházející oběma škvírami mělo zaznamenat na stínítku v podobě dvou osvětlených linií, ve skutečnosti se vlivem vlnové interference objevil obrazec složený z tmavších a světlejších proužků.
Obrázek č. 2: Podle Newtonovy definice světla jakožto toku částic by měl platit předpoklad, že při průchodu fotonů přes překážku s dvojicí škvír se na stínítku objeví dva světlé pruhy.
Obrázek č. 3: Ve skutečnosti se při průchodu světla přes překážku s dvojicí škvír na fotografické desce promítne interferenční obrazec tvořený posloupnou řadou světlých a tmavých pruhů (světelná maxima a minima). Experiment je považován za důkaz vlnové povahy světla.
Heisenbergova relace neurčitosti
Podle Heisenbergovy relace neurčitosti nelze současně přesně změřit hybnost a polohu částice. Obě dvě dynamické proměnné nejsou z principu poznatelné zároveň. Upřesnění jedné veličiny vede zákonitě ke snížení přesnosti druhé veličiny.
Heisenbergova relace posloužila některým vědcům jako opěrný bod při rozvíjení teze, že částice jsou propojeny s vědomím pozorovatele a během experimentu reagují na očekávání osob provádějících experiment. Částice se chovají buď jako částice nebo jako vlnění v závislosti na pozorovateli. Objekt měření (měřený systém) není možné oddělit od pozorovatele (měřícího přístroje). Vzájemná provázanost a podmíněnost podle nich znemožňujezískání skutečně objektivních a lidským vědomím neovlivněných informací. Při aplikaci této teorie na celý vesmír by bylo možné vyvodit závěr, že člověk není schopen za použití vědeckých metod popsat vesmír takový, jaký ve skutečnosti je, případně, že vesmír bez vědomí pozorovatele prakticky ani nemůže existovat.
Kvantová telepatie?
Skupina švýcarských vědců navázala v roce 2001 na pokusy francouzského fyzika Alaina Aspecta, ředitele laboratoře Charlese-Fabryho při Optickém ústavu CNRS (Centre National de la Recherche Scientifique) v Orsay. Aspect a jeho lidé přišli v roce 1982 na to, že mezi subatomárními částicemi existuje velmi vysoká korelace, což může být interpretováno jako schopnost částic komunikovat mezi sebou navzájem a to bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. Byla vyslovena domněnka, že si každá částice uvědomuje, co dělají ty ostatní.
Obrázek č. 4: Experimenty švýcarských vědců s fotony navázaly na výzkum francouzského fyzika Alaina Aspecta.
Šokující poznatky získané při tomto a podobných experimentech jsou natolik působivé, že si odborníci často vypomáhají odkazy na Boha. Profesor Suarez hovořil o pocitu přítomnosti “mohutné neviditelné inteligence“ a pro komunikaci fotonů zavedl pracovní název „kvantová telepatie.“
Výsledky byly stejné, i když se fotony od sebe vzdalovaly v opačných směrech. Znamená to snad, že se informace mezi fotony přenesla rychlostí dvojnásobně překračující rychlost světla? Přijetí takové domněnky by bylo v rozporu se základním postulátem moderní fyziky, který říká, že se žádná informace nemůže šířit rychleji, než jaká je absolutní rychlost světla (299 792 458 m/s). Suarez ani ostatní vědci nemohli na tak zásadní formulaci přistoupit. Začali proto usilovně pátrat po alternativních odpovědích, což není snadné. Experti se alespoň shodují v názoru, že kvantové jevy nemohou být popsány za použití obvyklých představ o prostoru a času.
Galtonova deska
Obrázek č. 5: Galtonova deska.
Brenda Dunneová, vedoucí výzkumných laboratoří PEAR (Princeton Engineering Anomalies Research), společně s Robertem Jahnem, profesorem na fakultě letectví a kosmonautiky univerzity v Princetonu, realizovali experiment, v jehož průběhu zjistili, že lidské vědomí může výsledky pokusu s Galtonovými deskami ovlivnit.
Vědci nechali před mechanickým zařízením sedět střídavě několik osob, jejichž úkolem bylo soustředit své myšlenky a snažit se jejich pomocí ovlivnit pohybující se koule takovým způsobem, aby se odrážely buď na levou nebo na pravou stranu. Ukázalo se, že lidský faktor průběh experimentu významně ovlivnil a výsledky proto nebyly ve shodě se zákonem Gaussova normálního rozdělení. Bylo konstatovanáno, že u některých osob byla odchylka od očekávaných výsledků větší než u jiných.
Obrázek 6: Graf s výsledkem experimentu provedeného Brendou Dunneovou a Robertem Jahnem ve výzkumných laboratořích PEAR. Zdroj: PEAR (Endophysical Models based on empirical Data, dokument pdf)
Tychoskop a kuřata
V roce 1995 byl v laboratořích Dr. René Peocha ve Švýcarsku uskutečněn experiment s robotem (tychoskopem), jehož pohyb byl řízený generátorem náhodných čísel. Pohyb stroje s připevněnou svíčkou v uzavřené a jinak neosvětlené místnosti byl monitorován. Když byl robot v místnosti sám, pohyboval se v celém vymezeném prostoru (obrázek č. 7). Když vědci do pravé části místnosti umístili klec s 15 právě vylíhlými kuřaty, robot se začal pohybovat v bezprostřední blízkosti kuřat (obrázek č. 8). Pokus byl opakován s 80 různými skupinami kuřat a v 71 procentech případů se tychoskop po většinu času nacházel v blízkosti klece. Lze se domnívat, že kuřata pohybující se předmět považovala za svou matku a jejich instinktivní motivace byla natolik silná, že chování robota ovlivnila. Autoři výzkumu nabídli jako vysvětlení hypotézu, že generátor náhodných čísel reagoval na morfogenetické pole kuřat. Objevily se však i hlasy, které věrohodnost studie zpochybnily.
Obrázek č. 7: Na obrázku vlevo je znázorněna dráha robota (tychoskopu) řízeného generátorem náhodných čísel v prázdné místnosti. Změna dráhy stroje na obrázku vpravo byla podle autorů výzkumu způsobena přítomností kuřat v pravé části místnosti.
(c) námět Jana Felčárková, zpracoval Libor Kukliš
Zdroje:
– HPZ.com (04.06.2004, Radionik – Medizin des Dritten Jahrtausends?)
– Ústav teoretické fyziky MFF UK (10.11.1998, Dvojštěrbinové experimenty v kvantové teorii)
– Natura (03.11.2002, Kvantový model myšlení)
– The Peace-Files (The QF-theory and the Double Slit Phenomena!)
– mysterydogs.cz (01/2005, Záhadné informace (1); šedá zóna poznání)
– Baraka (Vítězství mysli nad hmotou)
– Society for Scientific Exploration (Psychokinetic Action of Young Chicks on the Path of An Illuminated Source)
– Parapsychological Association (Psychokinesis experiments with human and animal subjects upon a robot moving at random)
– Center for Quantum Philosophy (Publications on Physics)
Další články v rubrice:
- Cesta k harmonii za zpěvu tibetských mís
- Meditace pomáhá HIV pozitivním pacientům, chrání jejich imunitu
- Vědecký výzkum potvrdil účinnost buddhistické meditace
- Zajímavé výzkumy o podstatě hmoty a vědomí (2.)
