Rostoucí zastavěnost krajiny je přirozeným důsledkem rozvoje civilizace, vodní režim tím ale velmi trpí. V přírodě se velká část spadlých srážek vsákne nebo odpaří do ovzduší, což má zásadní klimatický význam. Při odpařování se spotřebovává velké množství tepla a snižuje se tedy teplota vzduchu, což je v horkém letním období důležité. Zároveň je odpařená voda nezbytná pro funkci malého vodního cyklu: Odpařená voda se do krajiny vrátí v podobě srážek, a to přibližně ve stejné lokalitě, odkud se odpařila.

V krajině s velkým procentem zastavěnosti je značná část dešťové vody dopadající na střechy a zpevněné plochy, kanalizací rychle odváděna do vodních toků a odtud do moře. Taková krajina pak trpí přehříváním a nedostatkem srážek z malého lokálního vodního cyklu. Srážky z velkého vodního cyklu, výměna vody mezi oceánem a pevninou (výpar nad oceány – přenos nad pevninu – srážky – odtok do oceánu), nejsou časté a většinou velmi prudké, čelíme proto dlouhým obdobím sucha a následně naopak povodním.

Vhodnými opatřeními je možné vodní režim ve městech přiblížit tomu v přírodě a zmírnit tak negativní dopady urbanizace:

1. Zahrnout do zástavby co nejvíce zeleně. Rostliny absorbují mnoho vody a mnoho jí také uvolňují do vzduchu.
2. Zahrnout do zástavby co nejvíce propustných povrchů, které dešťovou vodu vsáknou, nebo alespoň pozdrží.

I u nás existuje řada realizací, které navrací vodu a zeleň do měst. Některé z nich jsme vybrali a představíme je v následující části detailněji.
 

Vertikální zahrada Buštěhrad

Vertikální zahrady umožňují mít zeleň i tam, kde na ní v horizontální rovině není místo, což je ve městech časté. Na objektu Dinex Technologies v Buštěhradě ji navrhl architekt jako součást průčelí. Tato nádherná a impozantní vertikální zahrada má plochu 27 m² a je orientována směrem na východ. Je tvořena kapsičkami s anorganickým substrátem, ze kterých roste vegetace. Daří se zde zejména zvonkům, bergéniím, heucherám, pažitce i hostě. Panel vertikální zahrady je kotven k fasádě, mezera mezi fasádou a panelem je vkusně zakryta oplechováním. Velmi důležitou součástí vertikální zahrady je závlaha, jelikož rostliny rostoucí na svislé ploše nemohou těžit ze srážek a navíc je třeba vydatného hnojení. Závlaha je zde prozatím řešena a pitnou vodou z vodovodního řadu, ale v plánu je zřídit zavlažování vodou dešťovou, nejen kvůli ekologii, ale také proto, že dešťová voda rostlinám lépe svědčí. Je zde použit kapénkový zavlažovací systém, který je tvořen kapkovací trubičkou procházející zahradou, řídící jednotkou a jímkou, odkud se voda do závlahy čerpá a kam se v určitých intervalech přidává hnojivo. Voda, která mezi rostlinami proteče až dolů, se vrací zpět do jímky a je znovu využita.

Hlavním důvodem, proč u nás venkovní vertikální zahrady nejsou příliš rozšířené, je obava z velkého úhynu rostlin během zimy, která je u nás celkem tuhá oproti například Francii, často považovanou za kolébku vertikálních zahrad. V Buštěhradě je však vyzkoušeno, že pokud je během zimy dodržováno správné zavlažování, je úhyn rostlin jen okolo 20%. Zahrada tak stále vypadá pěkně a během jarní údržby, kterou potřebuje vertikální zahrada tak, jako každá jiná, jsou uhynulé rostliny doplněn. Podle slov realizátora této vertikální zahrady Františka Ryvoly se zdejší východní orientace jeví jako ideální.
 

Propustné povrchy v Dobřichovicích a ve Valticích

Dva následující příklady ukazují, že i velmi jednoduché úpravy povrchů mohou městskému vodnímu režimu pomoci a navíc jsou často hezčí a levnější, než ty tradiční.

Úprava povrchu před dobřichovickým kostelem kombinuje zpevněný a nezpevněný povrch. Obdélníky dvou druhů dlažby prostřídané s obdélníky trávy velmi dobře slouží v místě, kde se lidé shromažďují povětšinou jen jednou týdně v neděli před a po mši svaté. Prostranství zůstává propustné pro vodu, ale zároveň vypadá reprezentativně. Když je mokro, není nutno stát v mokré trávě či dokonce v blátě, jak by tomu bylo, kdy zde dlažba zcela chyběla.

Dvorek před valtickým penzionem využívaný zejména hosty je sice malý, ale velice příjemný také díky tomu, že většina plochy dvorku tvoří trávník. Nepropustných povrchů, které se v létě rozpálí a nepříjemně sálají, je zde minimum: Úzká vydlážděná cestička od branky k hlavnímu vchodu a od vchodu na parkoviště. Méně frekventovaná cestička mezi hlavním vchodem a vchodem pro personál je vydlážděna pouze jednotlivými kameny v trávě. Parkoviště, které zabírá asi polovinu pozemku, také není vyasfaltované, jak je současnou běžnou praxí, ale pouze vysypané štěrkem. Parkoviště před penziony nebo malými hotely nejsou natolik frekventovaná, jako ta veřejná, takže tento druh povrchu stačí. Navíc je takové řešení levnější, než asfalt nebo dlažba a také odpadá nutnost zbudování odvodnění, jelikož dešťová voda se zasakuje přímo na místě.
 

Prosecký potok v parku Podviní

Park Podviní je skutečnou oázou Prahy 9. A to také díky vodním tokům Rokytka a Prosecký potok, který je drobným vodním tokem, jakých je v Praze desítky a stejně jako mnohé jiné i on končil až do 90 let minulého století v kanalizaci. Po rekonstrukci parku z let 1997-8 se potůček, dlouhý pouze 1 km, může ukázat v celé své kráse v podobě kaskády romantických vodních prvků. Potok pramení pod usedlostí Jatelka. Brzy mizí v rouře, aby podtekl pod tratí a opět se vynořuje v severní části parku Podviní. Zde je malá usazovací nádrž, ze které voda už zbavená hrubých nečistot proudí do krásného tzv. Dračího jezírka. Pod ním voda na krátko mizí, aby napájela další jezírko. Z něj pak potok pomalu plyne do posledního rybníčku, pod jehož hrází se zakrátko vlévá do Rokytky. V tomto posledním úseku si můžeme všimnout, jak málo vody stačí pro tak pěkné vodní dílo. V několika místech jsou vytvořeny přechody z velkých kamenných bloků a je zde také několik můstků, takže návštěvníci si mohou potok užít opravdu zblízka.
 

Jezírko v zahradě montessori školy Na Beránku

Na zahradě montessori školy bylo vlastními silami žáků vybudováno okrasné jezírko. Popudem pro vybudování jezírka byla krom okrasných funkcí i snaha o demonstraci užitečnosti vody v krajině.

Jezírko zadržuje vodu ze zahrady školy, stéká do něj voda ze střechy zahradního pavilonu a snižuje se jím odtok srážkových vod do Libušského potoka. Vodu z jezírka hodlají děti používat na zahradě pro zálivku rostlin a vrbového tunelu. Současně připravují experimentální koryto, kde s pomocí ruční pumpy budou vodu z jezírka pouštět z umělého svahu po různých površích a sledovat rychlost jejího toku a vsakování. Děti si pod vedením učitelek a konzultantů jezírko sami vyprojektovaly a zrealizovaly.

Zeleň a přírodě blízké povrchy ve městech mají význam nejen ekologický, ale i estetický. Komu by se nelíbila rozkvetlá střecha či fasáda, jezírka a trávníky? V parném létě se městské parky plní lidmi hledajícími útočiště před rozpáleným městem. Dejme proto zeleni a vodě ve městě více šancí, bude se nám tu žít lépe.
 

Autorka: Marie Nehasilová
 

Odkaz: www.pocitamesvodou.cz
 

Další články v rubrice:

• Dešťové záhony. Oblíbený způsob zadržování vody se dostává i do ČR. Třeba na Prahu 3
• Praha má první podzemní vsakovací rýhu na dešťovou vodu
• Jaké jsou nejužívanější prvky modro-zelené infrastruktury ve městě a kde tkví problém jejich realizace?
• Jaká je situace s modro-zelenou infrastrukturou v Písku?
• Víte, co je modro-zelená infrastruktura?
• Jak Berlín hospodaří s dešťovou vodou?
• Jihlava jde modrozelené infrastruktuře naproti
• V Praze 12 „počítáme s vodou“
• Revitalizace v Oboře Hvězda
• V Hradišti má dešťovka zelenou