Před 635 milióny lety, kdy skoro celou planetu pokrýval ledový příkrov, se z klatrátů na mořském dně začal uvolňovat metan. Zpočátku pomalý proces nabral posléze na rychlosti a skončil prudkou změnou podnebí, kdy se z mrazivého světa stal svět velmi teplý. Riziko destabilizace hydrátů metanu existuje i dnes. V arktickém permafrostu a na dně šelfových moří je vázáno obrovské množství skleníkového plynu. Pokud by se dostalo atmosféry, teplota na Zemi by se zvýšila o desítky stupňů Celsia. Studii americko-australského výzkumného týmu otiskl 28. května 2008 časopis Nature.

Podle dosud převládajících názorů se Země v mladších starohorách na několik desítek miliónů let proměnila ve zmrzlou kouli. Velkou většinu povrchu prý pokrývala silná vrstva sněhu a ledu. A právě k tomuto období před 790 až 635 milióny let se vrátila trojice vědců z Kalifornské a Flindersovy univerzity. Badatelé na jihu Austrálie nasbírali stovky vzorků mořských usazenin a podrobili je analýze poměru stabilních izotopů. Překvapilo je nebývale vysoké zastoupení izotopů kyslíku. Na základě výsledků pak vytvořili hypotézu o dramatické změně podnebí před 635 milióny roky.

„Náš výzkum dokazuje náhlý a katastrofální průběh globálního oteplování, které velice rychle změnilo velmi chladné a zdánlivě ustálené podnebí ve velmi teplé a rovněž stabilní klima a to bez jakékoli prodlevy,“ prohlásil Martin Kennedy, profesor geologie na Kalifornské univerzitě v Riverside.

„Geologické vrstvy této epochy jsou zcela odlišné od toho, co jsme našli při pozdějších ústupech zalednění,“ řekl Kennedy. „Navíc bezprostředně předcházejí prvnímu objevení zvířat na Zemi, což naznačuje nějaký druh enviromentální souvislosti. Naše hypotéza o metanu může objasnit i zvláštní geologické, geochemické a paleooceánografické záznamy.“

Hydráty metanu vznikají na dně mělkých moří za specifických tlakových a teplotních podmínek. V mladších třetihorách, kdy Země připomínala sněhovou kouli, byly podmínky dost chladné na to, aby umožnily rozšíření metanových klatrátů od pólů až k rovníku. A právě poblíž rovníku, na okrajích ledové krusty, začal metan unikat nejdříve. https://www.usgs.gov/news/gas-hydrate-breakdown-unlikely-cause-massive-greenhouse-gas-release

„Jakmile došlo kvůli narušení ledového příkrovu v nízkých zeměpisných šířkách k úniku metanu, oteplování destabilizovalo další klatráty, protože ty jsou udržovány v křehké teplotní a tlakové rovnováze,“ popsal svůj náhled na dění v minulosti Kennedy.

Rychle stoupající koncentrace metanu v ovzduší odstartovala neméně rychlé globální oteplování a ukončila tak dlouhou epochu mrazu a ledu.

Metan je asi 25 krát účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý a jeho přičiněním došlo podle některých studií před 55 milióny roky k náhlému zvýšení globálních teplot o 4 až 8 stupňů Celsia.

„Hydráty metanu jsou přítomné i dnes v arktickém permafrostu a také v mělkých oceánech na zaplavených okrajích kontinentů a zůstávají v klidu dokud je neaktivuje oteplování,“ uvedl profesor Kennedy. „To, co teď potřebujeme zjistit, je citlivost spouště: jaký tlak je třeba vyvinout na to, abychom se dostali z jednoho trvalého stavu do druhého a zda-li se k něčemu takovému blížíme i v současnosti kvůli oteplování vyvolaném oxidem uhličitým.“

„Na to se hlavně soustředí naše pozornost, protože není vyloučeno, že jen malé oteplení může tento uvězněný metan uvolnit. Vyprázdněná ložiska metanu by mohla potenciálně ohřát Zemi o desítky stupňů a mechanismus by mohl být velice rychlý. Náhlé uvolnění metanu by mohlo spustit katastrofální klimatickou a biochemickou reorganizaci oceánu a atmosféry stejně, jako tomu bylo před 635 milióny lety.

„Jedním z pohledů, jak se můžeme dívat na soudobou činnost člověka a globální oteplování, je ten, že uskutečňujeme experiment celosvětového rozsahu s klimatickým systémem,“ pokračoval Kennedy. „Jsme svědky bezprecedentní rychlosti oteplování s malou nebo žádnou znalostí toho, jaké nestability se v klimatickém systému skrývají a jak mohou ovlivnit pozemský život. Ale téměř stejný experiment už proběhl před 635 milióny lety a výsledek zůstal uchován v geologických záznamech. Vidíme, že silný tlak na podnebí, ne nepodobný nynějšímu působení oxidu uhličitého, vede k aktivaci latentních mechanismů v klimatickém systému, které ho posunou do úplně jiné pozice.“

Zprávy o únicích metanu ze sibiřského permafrostu a ložisek hydrátů metanu v Arktidě se v posledních letech a měsících objevují stále častěji. Naposledy tyto informace zazněly na dubnové konferenci Evropské geologické unie (European Geosciences Union, EGU) ve Vídni.
 

Zdroje:
– University of California (28.05.2008, Large Release of Methane Could Cause Abrupt and Catastrophic Climate Change as Happened 635 Million Years Ago, UCR-led Study Warns)
– Nature (29.05.2008, Snowball Earth termination by destabilization of equatorial permafrost methane clathrate)
– USGS (09.02.2017, Gas Hydrate Breakdown Unlikely to Cause Massive Greenhouse Gas Release)
 

Další články v rubrice:

• Zvyšující se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře v roce 2019, letošní pandemie ovlivní další růst jen minimálně
• Vědci varují před masivním únikem metanu z permafrostu v Arktidě
• Globální emise oxidu uhličitého kvůli pandemii koronaviru výrazně poklesly
• Koncentrace oxidu uhličitého se meziročně zvýšila o 3,3 ppm
• Koncentrace oxidu uhličitého dosáhla v roce 2015 úrovně 400 ppm
• Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře se stále zvyšuje
• Yellowstonský supervulkán soptil častěji, ale s menší intenzitou
• Ruská vláda se obává katastrofy způsobené rozmrzáním permafrostu
• Ze Severního ledového oceánu začal unikat metan
• Nová teorie vysvětluje periodické srážky Země s kometami