Gnostické spisy z Nag Hammádí

Rukopis Tomášova evangelia je součástí inventáře Koptského muzea v Káhiře.

Egyptský vesničan Muhammad Ali Samman v roce 1945 objevil ve skalách poblíž Nag Hammádí asi metr vysoký hliněný džbán s papyrovými kodexy. Několik textů bylo hned v zápětí nenávratně ztraceno, když je egypťan použil na zátop. Další části spálila matka nálezce v obavě, že by mohly přinést rodině neštěstí. I přes tento barbarský přístup zůstala většina spisů zachována.

V letech 1946 až 1949 se u překupníků se starožitnostmi objevilo celkem 13 kodexů uschovaných v kožených obálkách o velikosti 35 krát 15 centimetru. Kodexy obsahovaly 52 koptsky psaných textů, z toho 41 dosud neznámých. Spisy se nakonec dostaly až do Koptského muzea v Káhiře, jiné skončily v USA a další v Jungově institutu v Curychu.

Kodex uložený ve Švýcarsku byl zpracován a publikován nejdříve. Kodexy z Koptského muzea nebyly odborníkům dlouho přístupné. Teprve v roce 1961 organizace UNESCO sestavila zvláštní komisi a jejím vedením pověřila profesora Jamese M. Robinsona, pozdějšího ředitele Institutu pro antiku a křesťanství (Institute for Antiquity and Christianity, IAC) v kalifornském Claremontu.

Komise připravila k faksimilovému (fotografickému) vydání v letech 1972 až 1977 všechny kodexy. Překlady a komentáře k textům byly a jsou publikovány Brillovým nakladatelstvím v holandském Leidenu v edici Nag Hammadi Studies (NHS). Také na tuto činnost dohlíží J. M. Robinson.

Mapa Egypta s vyznačenou polohou Nag Hammádí.

Analýza papyru zpevňujícího koženou vazbu rukopisů a datované údaje o zboží umožnila stanovit stáří textů. Po těchto rozborech lze s určitostí tvrdit, že knihy vznikly kolem poloviny 4. století, asi mezi lety 330 až 360. Ve všech případech jsou to překlady řeckých originálů a to vesměs z 2. století. Některé rukopisy, zvláště pak Tomášovo evangelium, přímo navazují na nejstarší zdroje křesťanské literatury z poloviny 1. století.

Přepisování se věnovalo několik písařů. Dobře lze rozeznat přinejmenším tři rukopisy. Některé traktáty se ve sbírce vyskytují vícekrát. Většina z nich má gnostické zaměření. Až do jejich objevu byly téměř výhradním zdrojem pro studium gnóse pamflety církevních biskupů a dalších neochvějných bijců za čistotu víry. Texty označované jako heretické byly křesťanskými fundamentalisty bez milosti ničeny. Proto je nález v hornoegyptském Nag Hammádí dodnes považován za bezprecedentní a ve svých důsledcích za přelomový.

Archeologické expedice organizované J. M. Robinsonem v 70. letech 20. století zkoumaly místo nálezu rukopisů a prokázaly jejich vazbu na nedaleký pachomiovský klášter v Chénoboskiu. Pachomios (+ 346) byl zakladatelem organizované mnišské komunity v Egyptě. Popsané papyry, použité ke zpevnění kožených vazeb kodexů, obsahují místopisné názvy a datované záznamy z 30. a 40. let 4. století, v jednom případě až z roku 360. V deskách sedmého kodexu byl identifikován papyrus, na němž je pod soupisem dobytka podepsán mnich Sansnos. Talíř, jenž posloužil jako uzávěr džbánu s rukopisy, se svou výzdobou velice podobá talíři nalezenému při vykopávkách u jižní zdi kláštera.

Výzkum vyloučil variantu, která předpokládala, že texty ve skalách uložila skupina bezprizorních gnostiků. K překvapení mnohých soudobých křesťanů vyšlo na jevo, že sbírku založili a ve velké úctě přechovávali mniši z kláštera. Z dnešního hlediska se to zdá být jen těžko pochopitelné, když uvážíme, že některé spisy zesměšňují starozákonní patriarchy a ostře kritizují exoterní církevní linii. Vyloučena byla i možnost, že přechovávání gnostických spisů bylo vedeno snahou uchovat podklady pro tvorbu protignostické polemiky. Shromažďováni spisů za účelem jejich popření se tehdy nepraktikovalo a knihovna ani není výlučně gnostická. Obsahuje výtah z Platónovy Ústavy a negnostické Silvánovy nauky.

Koptský rukopis Filipova evangelia z Nag Hammádí (NHC II/3, str. 51). Na obrázku náhled na úvodní část textu. Horní část stránky obsahuje závěrečnou pasáž z Tomášova evangelia.

Z toho a některých dalších historických souvislostí se zdá být zřejmé, že určitá část církevně tradovaného křesťanství měla v prvních stoletích po Kristu ke gnósi velice blízko. Tento názor výstižně vyjadřuje i několikrát zmiňovaný profesor Robinson, o jehož fundovanosti nemůže být pochyb. (K tomu viz předmluva k Tomášovu evangeliu.) Je koneckonců známo, že ještě ve 3. století žili gnostici a katolíci ve společných komunitách. Spisy byly do jeskyně pečlivě ukryty zřejmě z důvodu hrozícícího nebezpečí ze strany horlivých zastánců oficiální věrouky.

Podle některých ne zcela potvrzených indicií měly v klášteře svůj původ i tzv. Bodmerovy papyry z počátku 3. století. Tyto papyry s řecky psanými pasážemi Nového zákona patří k nejstarším přímým dokladům kanonické literatury. Objeveny byly kolem roku 1930.

Texty z Nag Hammádí (NHC) jsou dnes již opět vystaveny v Koptském muzeu, porušené stránky jsou zakryté plexisklem.

Číslování vychází z odhadů významu a stáří jednotlivých spisů. Nejvyšší čísla mají kodexy nejvíce poškozené.

KODEX I.

Modlitba apoštola Pavla (NHC I/1)

Gnostická modlitba vyjadřující jednotu modlícího se a Boha (božstva). Slova modlitby písař vepsal na předsádku vazby posledního traktátu tohoto kodexu.

Tajná kniha Jakubova (NHC I/2)

Spis podle současných poznatků vznikl mezi lety 100 a 150. Autorem epištoly je údajně Jakub, bratr Páně. Adresát není čitelný (končí na thos). Apoštol v ní popisuje, jak byl po Ježíšově nanebevstoupení společně s Petrem vytržen do nebe. Zjevované skutečnosti vesměs přesahují možnosti jejich chápání. Užití některých literárních forem (například blahoslavenství) je blízké biblické tradici.

Evangelium pravdy (NHC I/3, též NHC XII/2)

Řeckou (případně syrskou) předlohou koptského překladu bylo pravděpodobně dílo alexandrijského gnostika Valentina nebo některého z jeho žáků. Chronologicky tak můžeme vznik spisu zařadit někam do poloviny 2. století, přesněji mezi roky 140 a 180, kdy bylo gnostické vnímání v křesťanské církvi ještě živé a značně rozšířené. Slovo ‚gnóse‘ je odvozeno od řeckého ‚gnósis‘ – poznání, známost. Gnostik je tedy člověk, který usiluje o poznání, o mystickou a důvěrnou známost podstaty Boha i světa. Stvořitel je ve shodě s gnostickou tradicí ztotožněn s Omylem (řec. Plané). O Evangeliu pravdy se zmiňuje Irenej z Lyonu (cca 150-202). Někteří badatelé soudí, že Irenej měl na mysli jiný apokryf se stejným názvem. Text obsahuje množství paralel k Tomášovu a Janovu evangeliu a je blízké gnosticky pojatému křesťanství, jež zastupoval například Kléméns Alexandrijský (150-215).

Slovo o zmrtvýchvstání (List Rheginovi) (NHC I/4)

Epištola Rheginovi vznikla koncem 2. století. Stejně jako ostatní spisy z prvního kodexu nezdůrazňuje motivy neslučitelné s dobovou katolickou vírou a ve velkém rozsahu se kryje s postoji církevních gnostiků. Slovo o zmrtvýchvstání objasňuje gnostický pohled na vzkříšení, jež je vnímáno jako přechod z pozemského světa do světa duchovního a odehrává se v duchu ještě před fyzickou smrtí. Pisatel adresátovi důvěrně předává své osobní svědectví, své vlastní prožití a uskutečnění tohoto mysteria. V jisté formě autor navazuje na obecnější text Evangelia pravdy.

Trojdílný traktát (NHC I/5)

Jak už sám novodobý název naznačuje, dílo se skládá ze tří částí. První část je věnována popisu Boha a duchovního světa apofatickou metodou (pomocí záporů – například Bůh je nevyslovitelný). Druhá část popisuje stvoření člověka a třetí část líčí spasení lidí. Konec světa a nástup nového věku je v gnostickém pojetí časem překonání rozdílů mezi gnostiky a ostatními lidmi.

KODEX II.

Tajná kniha Janova(NHC II/1, též NHC III/1 a NHC IV/1)

Originál vznikl mezi lety 120 a 180. Sbírka z Nag Hammádí obsahuje celkem tři koptské překlady této knihy. Další překlad je součástí Berlínského kodexu. Velkou část cituje rovněž Ireneus. Význam spisu byl dlouhodobý a mimořádný. Mezi gnostiky byl hojně rozšířený a přetrval i v učení středověkých bogomilů. Rozvíjí teologii jedné z odnoží Janovské školy. Vedle mužského Spasitele vystupuje v této knize do popředí i ženská postava Moudrosti pod jménem Ennoia nebo Barbeló.

Tomášovo evangelium (NHC II/2)

Nejnovější výzkumy posunují vznik Tomášova evangelia stále hlouběji do minulosti, do let 70 až 80 našeho letopočtu nebo i do poloviny prvního století a ještě dříve. Tři fragmenty textu jsou známy z papyru Oxyrhynchus pocházejícího z období mezi lety 130 a 250 (pOxy. 1, 654 a 655). Za místo vzniku se nejčastěji uvádí východní Sýrie, kde se apoštol Tomáš těšil mimořádné úctě. Samotný koptský opis z Nag Hammadské sbírky je datován do poloviny 4. století. Obsahuje 114 Ježíšových výroků (logií). Více než třetina výroků odpovídá citacím v synoptických evangeliích, další třetina má gnostický charakter. Na základě dostupných historických faktů se zdá být zřejmé, že předlohou knihy byl soubor původních Ježíšových výroků (někdy označovaných jako pramen Q). Většina badatelů se domnívá, že Tomášovo evangelium obsahuje autentičtější informace o Ježíšově životě než Nový zákon.

Filipovo evangelium (NHC II/3)

Podle některých biblistů zachycuje Filipovo evangelium ranější etapu formování ústní tradice než kanonická evangelia. Většina expertů, především z církevních kruhů, spojuje text s valentinskou gnósí nebo s jejím zakladatelem Valentinem, který žil v první polovině 2. století. Doba sepsání originálu by se tím posunala do období mezi lety 180 až 250. Lze předpokládat, že autorem byl gnostik, který své poselství předkládá jménem Filipa, jednoho z dvanácti apoštolů. Jde o sbírku výroků a rozhovorů, které jsou spojené s postavou Ježíše Krista. Jediný rukopisný doklad textu se dochoval v Nag Hammádské sbírce. V textu se zmiňuje pět křesťanských svátostí – křest, pomazání, eucharistie, vykoupení a svatba. Svatba vyjadřuje v tomto pojetí návrat k původní jednotě mužského a ženského principu. Blízké podobenství užité ve starozákonní Písni písní hojně využívala středověká křesťanská mystika. Rovněž často citované výroky č. 20 a 39 odkazují na určitá mysteria. Doslovný výklad je ovšem ve zjevném rozporu s tradiční představou o Ježíšově životě.

Podstata archontů (NHC II/4)

Řecký originál vznikl ve 2. století a navazuje na ještě starší prameny vyvěrající z předkřesťanské gnóse. Archonti jsou ve spise líčeni jako nadzemské mocnosti – planetární bohové a astrální emanace. Na prvním místě se objevuje stvořitel hmotného světa zvaný Samael, Sakla nebo Jaldabaóth. Tyto síly oddělují člověka od nejvyššího Boha. Svou podstatou jsou omezené a proto se jich opravdový gnostik nemusí obávat. Autorův mystický výklad se opírá o prvních pět kapitol biblické knihy Genesis.

O původu světa (Bezejmenný traktát) (NHC II/5, též NHC XIII/2)

Název byl zvolen dodatečně. Názorově je blízký spisu Podstata archontů. Obsahuje jej také 13. kodex NHC. Byl sepsán asi ve 3. století, ale přinejmenším jeho jádro ukazuje na mnohem starší gnostickou tradici. V textu stylizovaném ve formě dialogu vystupuje trojice božstev – Nejvyšší Bůh, jeho padlý syn – Stvořitel světa a Pistis Sofia (Víra + Moudrost). Pistis Sofia se stane prostředníkem spojení mezi nebem a zemí a umožní tak spasení lidí a jejich návrat k božskému světlu.

Výklad o duši (NHC II/6)

Odhady stáří předlohy tohoto rukopisu se liší. Část expertů považuje text za nejpůvodnější verzi gnostického mýtu, jiní badatelé se domnívají, že byl jen využit a gnosticky upraven alegorický příběh o ztracené dceři a nevěrné ženě. Podobně jako ve Filipově evangeliu je cílem duše výstup k Otci a dosažení původní jednoty mužského a ženského principu. Nejvyšší božstvo je dokonalé a zahrnuje v sobě obě pohlaví – mysterium svátosti svatby. Biblisté usuzují, že toto mysterium znali a přijímali žáci apoštola Pavla (srovnej List Efezským 5,21 až 5,32). „Synové svatební komnaty“ jsou gnostickým termínem používaným autory synoptických evangelií (Matouš 9,15; Marek 2,19; Lukáš 5,34). Výklad o duši cituje a interpretuje některé starozákonní úryvky, pracuje s myšlenkami z Homéra a také s platónskými a pythagorejskými úvahami o duši. V tomto smyslu je struktura textu dosti složitá.

Kniha Tomášova (NHC II/7)

Kniha Tomášova (nebo též Kniha Tomáše zápasníka) vznikla pravděpodobně v syrském prostředí ve druhé polovině 2. století nebo počátkem 3. století našeho letopočtu. Do dnešní doby se zachovala v jediném koptskému překladu ze 4. století, který byl objeven společně s dalšími křesťansko-gnostickými rukopisy v egyptském Nag Hammádí (NHC II/7 138,1-145,23). Kvůli částečnému poškození kodexu některé věty v textu nejsou úplné, několik pasáží chybí zcela.

KODEX III.

Tajná kniha Janova (NHC III/1, též NHC II/1 a NHC IV/1)

Evangelium Egypťanů (NHC III/2, též NHC IV/2)

Neboli „Svatá kniha velkého neviditelného Ducha“. Tentýž spis je obsažen i v 4. kodexu. Stejnojmenné ale obsahově odlišné evangelium cituje Kléméns Alexandrijský (150-215). Tento traktát je připisovaný Adamovu synu Setovi. Ježíš je údajně jedním z vtělení Seta. Text popisuje vznik nebeského světa a záchranu setovského pokolení. Dále navazuje hymnus oslavující nejvyššího Boha. Je prokládaný nesrozumitelnými řádkami hlásek s magickým významem. Význačnou roli v knize má Moudrost, Barbeló, čímž se podobá Tajné knize Janově. Ve shodě s křesťanskou věroukou je kladen důraz na křest a pokání.

Požehnaný Eugnóstos (NHC III/3, též NHC V/1)

Nábožensko-filozofická epištola, jejíž další překlad je součástí 5. kodexu. Text je téměř celý obsažen v traktátu Moudrost Ježíše Krista. Podle mnohých odborníků byl originál vytvořen už v 1. století a je tedy jedním z nejstarších dokladů gnostického křesťanství. Hlavním božstvem je Nesmrtelný člověk, jeho viditelným obrazem je Syn člověka. Další postavou je Moudrost.

Moudrost Ježíše Krista (NHC III/4)

Spis rozvíjí epištolu Blažený (požehnaný) Eugnostos. Stalo se tak zřejmě kolem poloviny 3. století. Kromě překladu z Nag Hammádí existuje i zlomek s řeckým textem a koptský překlad známý z tzv. Berlínského kodexu.

Rozhovor se Spasitelem (NHC III/5)

Podobně jako Tomášovo evangelium reprezentuje Rozhovor se Spasitelem křesťanskou tradici zcela nezávislou na katolické církvi. Oba spisy čerpají z téhož pramene, který je přímo napojen na nejstarší zdroj informací o křesťanství a Ježíši Kristu. Z tohoto faktu vychází také datace vzniku uvedeného textu. Nejpravděpodobnějším obdobím se zdá být druhá polovina 1. století, přestože část textu mohla být dopsána i později – někdy na počátku 2. století. Bohužel jediný a ne zcela čitelný exemplář Rozhovoru se Spasitelem, který se zachoval až do dnešní doby, neumožňuje kompletně restaurovat původní sdělení a tak je tento překlad často přerušován hluchými místy.

KODEX IV.

Tajná kniha Janova (NHC IV/1, též NHC II/1 a NHC III/1)

Evangelium Egypťanů (koptské) (NHC IV/2, též NHC III/2)

Neboli „Svatá kniha velkého neviditelného Ducha“. Tentýž spis je obsažen i v 3. kodexu. Stejnojmenné ale obsahově odlišné evangelium cituje Kléméns Alexandrijský (150-215). Tento traktát je připisovaný Adamovu synu Setovi. Ježíš je údajně jedním z vtělení Seta. Text popisuje vznik nebeského světa a záchranu setovského pokolení. Dále navazuje hymnus oslavující nejvyššího Boha. Je prokládaný nesrozumitelnými řádkami hlásek s magickým významem. Význačnou roli v knize má Moudrost, Barbeló, čímž se podobá Tajné knize Janově. Ve shodě s křesťanskou věroukou je kladen důraz na křest a pokání.

KODEX V.

Požehnaný Eugnóstos (NHC V/1, též NHC III/3)

Nábožensko-filozofická epištola. Text je téměř celý obsažen v traktátu Moudrost Ježíše Krista. Podle mnohých odborníků byl originál vytvořen už v 1. století a je tedy jedním z nejstarších dokladů gnostického křesťanství. Hlavním božstvem je Nesmrtelný člověk, jeho viditelným obrazem je Syn člověka. Další postavou je Moudrost.

Zjevení Pavlovo (NHC V/2)

Originál byl podle mínění odborníků sepsán mezi lety 150 a 300. Nejpravděpodobnější je konec 2. století. Existuje i jiná verze Zjevení Pavlova z počátku 3. století. Autorství je připisováno Pavlovi z Tarsu, který byl na hoře v Jerichu vytržen do nebe a prošel nebeským světem až do nebeského Jeruzaléma. V textu jsou připomínány myšlenky valentinské gnóse a vyskytují se v něm i protižidovské prvky.

První zjevení Jakubovo (NHC V/3)

Sepsáno bylo pravděpodobvně na konci 2. nebo v první polovině 3. století. Ježíš svému bratru Jakubovi předává gnostické učení. Činí tak ještě před svým ukřižováním, ale i po něm, krátce po té, co byl vzkříšen. Vysvětluje, že jeho utrpení bylo jen zdánlivé a dává mu instrukce, jak se má chovat po své smrti při výstupu nebeskými sférami. Nadzemské mocnosti budou usilovat o jeho zastavení, ale pokud si rozpomene na svůj božský původ a dokáže se jím prokázat, zlí duchové jej budou muset propustit. Tím se mu otevře cesta až k nejvyššímu Bohu. Podobné výroky jsou i v Tomášově evangeliu (logion 50). V závěru Ježíš Jakuba připravuje na budoucí utrpení, tato část je ovšem poškozena do takové míry, že obsah nelze rekonstruovat.

Druhé zjevení Jakubovo (NHC V/4)

Tento text je podle expertů starší než předchozí. Vznikl ve 2. století, někdy mezi lety 120 a 180. Obsahově se přitom zdá, že navazuje na První Zjevení a začíná Ježíšovou předpovědí toho, co na Jakuba čeká. Oznamuje mu nastávající utrpení a cituje i jeho řeč před soudci. Jakub se dále dozvídá, že není tělesným bratrem Ježíše. Na druhou stranu ho Ježíš ujišťuje o tom, že mají společného Otce v nebesích. Kristus vyzdvihuje apoštolský význam Jakuba a vysvětluje mu, že mnoho lidí díky němu bude moci vystoupit vzhůru. Nazývá ho Vykupitelem, což je příznačné pro židovskou větev prvních křesťanů, kteří Jakuba Spravedlivého uctívali. Také zde je Jakub popsán jako vzor pravého gnostika a ochránce původního učení.

Zjevení Adamovo (NHC V/5)

Názory na původ a dobu vzniku tohoto spisu se liší. Většina badatelů se přiklání k variantě, že vznikl v 1. století a vyvozují z toho teorii o mimokřesťanském původu gnóse. Menší skupina prosazuje výrazně pozdější dataci. Podle nich byl plodem tvorby gnostiků v 2., 3. nebo případně až 4. století. Autorem je údajně sám Adam, který nauku předal svém synu Setovi a ten dalším potomkům. Tradice je udržována v rámci rodu pravých gnostiků. Adam vypráví, jak byl zotročen nižsím bohem Stvořitelem a jak poznal, že ze zajetí je možné uniknout skrze pravé poznání (gnósi). Spis navazuje na apokalyptické prvky židovské víry, přesto se k starozákonní tradici jako celku staví velice kriticky.

KODEX VI.

Skutky Petra a dvanácti apoštolů (NHC VI/1)

Dochoval se i rukopis z Berlínského kodexu. Autor žil pravděpodobně ve 2. století, i když rozpětí možné doby vzniku je širší (120-220). V knize se podobně jako v Písni o perle objevuje motiv perly. Zde je však středem pozornosti záhadný muž Lithargoél, který se nakonec ukáže ve své pravé podobě jako Ježíš Kristus a vyzve své učedníky, aby se stali lékaři duší. Některé pasáže není možné kvůli poškození rekonstruovat.

Hrom – Dokonalá mysl (NHC VI/2)

Nejasný název je způsobený špatnou čitelností prvního písmene. Nejasná je i doba vzniku originální předlohy. Může jít o doklad prapůvodního gnostického učení (1. století) nebo o pozdější výtvor. Křesťanské prvky neobsahuje. V textu je líčeno sebezjevení Moudrosti (formou vyjadřování v první osobě). Obsahově se autor dotýká gnostického mýtu o padlé a znovu povstalé Moudrosti, ženského archetypu božství.

Authentikos Logos (O duši) (NHC VI/3)

Dílo vzniklo mezi lety 150 a 300. Pojednává o nesmrtelné duši zajaté ve hmotě ale přesto spojené s božskou Plností. Gnostikové pátrající po pravdě jsou osvobozování poznáním, na rozdíl od těch, kteří poselství nedokážou přijmout ani pochopit. Spis byl ovlivněn Janovým evangeliem.

Myšlenka naší velké síly (NHC VI/4)

Dílo zřejmě nebylo napsáno dříve než koncem 3. nebo počátkem 4. století. Literární formou odpovídá zjevení (apokalypse). Tento věk hříchu se blíží ke svému konci, po němž bude následovat Boží soud. Pak přijde nový věk, nové stvoření, kdy se naplní vůle Boží i naděje gnostiků.

Platónova Ústava (NHC VI/5)

Na základě tohoto spisu se odborníci domnívají, že koptské texty z Nag Hammádí nejsou přesné a odlišují se od originálních řeckých předloh. Úryvky z Platóna 588a-589b v tomto koptském překladu obsahují mnoho chyb.

O osmičce a devítce (Výklad o osmém a devátém nebi) (NHC VI/6)

Text byl sepsán v 2. století. Popisuje dialog mezi Hermem Trismegistem a jeho synem (Thovtem). Syn je svým otcem zasvěcován do nejvyšších stupňů meditace – do osmičky a devítky, jež vedou přímo až k osvobození ze zajetí hmoty.

Děkovná modlitba (NHC VI/7)

Znění krátkého chvalozpěvu na nejvyššího Boha je známo z egyptského pypyru Mimaut a v latinském překladu je obsaženo v 41. kapitole hermetického traktátu Asklépios (Asclepius). Datace: konec 3. nebo začátek 4. století.

Asklépios (NHC VI/8)

Koptský překlad 21. až 29. kapitoly řecky psaného traktátu Asklépios (Asclepius). Znění traktátu je známo v latinském překladu. Datace: konec 3. nebo začátek 4. století.

KODEX VII.

Sémova parafráze (NHC VII/1)

Rozsáhlý alegorický výklad První knihy Mojžíšovy (Genesis). Pojednává o třech principech – nejvyšším Bohu, Duchu a chaosu. Duch se vznáší nad propastí chaosu a chaos je smíšený se světlem. Hlavní postavou je Boží posel, Logos a Spasitel Derdekas. Fysis (poskvrněné světlo) se lstivě snaží odvést pozornost lidí tím, že k nim posílá svého démona, který je křtí (Jan Křtitel). Spasení je možné dosáhnout pouze oddělením světla od chaotické tmy a vzestupem k nejvyššímu Bohu. Toho jsou schopni pouze gnostikové soustředění na pravé poznání.

Druhý traktát velkého Séta (NHC VII/2)

Obsah knihy je předáván formou monologu vzkříšeného Ježíše Krista. Ježíš své posluchače oslovuje jaké „věčné bratry“. Ujišťuje je o tom, že jeho utrpení bylo pouze zdánlivé. Posměšně se vyjadřuje na úkor starozákonních patriarchů a proroků.

Zjevení Petrovo (NHC VII/3)

Originál zřejmě vznikl na konci 2. nebo začátkem 3. století. V prvních staletích po Kristu koloval mezi sbory i jiný známější apokryf s tímto názvem. Apokalypsa vypravuje o vidění apoštola Petra. Lze předpokládat, že vznikla mezi gnostiky navazujícími na Petrův odkaz. V tomto spise Ježíš předpovídá příchod falešné církve, která se bude odvolávat na jeho jméno a svou organizaci postaví na biskupských úřadech. Původnímu učení zůstane věrná pouze církev gnostiků. Pisatel zaujímá negativní postoj k raně křesťanskému spisu Hermův Pastýř. Ten byl v katolické církvi oblíbený, protože připouštěl i druhé pokání, čímž se rozumí opětovné přijetí osob, které se už jednou k církvi přihlásili a z nějakého důvodu odpadli. Tuto možnost autor odmítá. Ježíšovo utrpení na kříži bylo podle něj zdánlivé, protože Kristus je „duchovní Duch naplněný zářícím světlem.“

Silvánovy nauky (NHC VII/4)

Text bez gnostického obsahu. Řecký originál byl napsán kolem roku 150. Pergamenový list s částí Silvánových nauk je uložen v Britském muzeu. Silvánem je míněn společník apoštola Pavla, o němž se zmiňuje Nový zákon. Autor čtenáře nabádá k mravnosti a s úctou se vyjadřuje o Stvořiteli hmotného světa. Zdůrazňuje závislost člověka na Boží milosti.

Tři Sétovy stély (NHC VII/5)

Liturgický gnostický text pravděpodobně z 3. století. Recitace hymnů měla duši usnadnit výstup nebeskými sférami k nejvyššímu Bohu, který v sobě dokonale spojuje mužský a ženský princip. Člověk je jeho nedokonalým zhmotnělým obrazem hledajícím zpáteční cestu k božství a úplnému sjednocení.

KODEX VIII.

Zóstrianos (NHC VIII/1)

Nejrozsáhlejší spis celého souboru. Originál byl napsán zřejmě v 3. století. Na Zostriana neboli Zarathuštru se gnostikové odvolávají jako na jednoho ze svých duchovních předků. Autor líčí Zostrianovo vytržení do nebeského světa, kde se Boží Duch manifestuje ve svých emanacích. Nejvyšší postavení má ženská postava Barbeló s Samorozený Syn. V tomto textu není Samorozený ztotožněný s Kristem a ani žádné jiné křesťanské motivy se v rukopise nevyskytují.

Petrův list Filipovi (NHC VIII/2)

Současné odhady odborníků kladou sepsání knihy mezi roky 170 a 220. Název není zcela přesný, protože Petrův list je jen úvodem. Petr v něm zve Filipa do Jeruzaléma, aby od vzkříšeného Krista přijal pokyny pro svoji činnost. V Jeruzalémě se Kristus apoštolům zjevuje a poučuje je o duchovních skutečnostech. On jakožto Plnost Boží zaujímá hlavní postavení v nebeském světě a své učedníky vyzývá k zvěstování spásy a učení modlitby, což jsou nejlepší prostředky k překonání moci archontů a k dosažení nejvyššího Boha. Příběh v originálním znění zřejmě dále pokračoval, ale zde předčasně končí, protože písař jen využil zbylé listy kodexu.

KODEX IX.

Melchísedek (NHC IX/1)

Dílo pojmenované podle legendárního velekněze, o kterém se píše v Bibli. Jeho pisatel žil ve 2. nebo 3. století (někdy mezi lety 150 a 300). Melchísedek je vylíčen jako prorok předpovídající Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení z mrtvých.

Myšlenka Nórey (Óda na Nóreu) (NHC IX/2)

Krátký text je rozdělený do tří odstavců a opěvuje Nóreu coby inkarnaci Moudrosti Boží. Nórea, jež se objevuje také v pojednání o Podstatě archontů, je vzorem pro každého gnostika, protože symbolizuje cestu lidské duše k Bohu.

Svědectví pravdy (NHC IX/3)

Rukopis obsahuje polemiku s církevním křesťanstvím. První část tvoří homilie vyzdvihující gnostické poznání nad katolickou víru, která je upřená k očekávanému konci světa a vzkříšení z mrtvých. Podle autora, zjevně filozoficky vzdělaného, není mučednické utrpení ve jménu Krista výsadou, mnohem větší význam má život v odříkání a ctnosti. Stejně tak není důležitý fyzický křest vodou ale duchovní znovuzrození. Svědectví pravdy ostře kritizuje církevní nauku a praxi. Odmítá i názory prezentované v údajných epištolách Pavla z Tarsu. Kritice jsou podrobeny rovněž ostatní gnostické skupiny – například Valentinovci, Basiledovci a Simonovci.

KODEX X.

Marsanés (NHC X/1)

Dílo bylo sepsáno pravděpodobně na konci 3. století. Část textu se nedochovala. Marsanés (někdy také Marianos) byl gnostickým vizionářem. Právě jemu je autorství spisu připisováno. Text v podstatě tvoří tři traktáty. První část se věnuje výkladu podstaty světa, objevuje se v něm Bůh s třemi silami (stejně jako v Tajné knize Janově). Další část je věnována kosmologii a úvahám o podstatě duše. V třetí části je popsán magický význam jednotlivých hlásek. Filozofická náplň spisu se pohybuje v prostoru vymezeném gnósí a novoplatonismem.

KODEX XI.

Výklad poznání (NHC XI/1)

Zajímavý spisek definuje společný život gnostiků a ostatních křesťanů v náboženské obci. Mezi gnostiky a prostými věřícími dochází ke konfliktům, jejichž příčinou je závist a nenávist. Gnostici jsou obdařeni duchovními dary – charismaty (prorokování, kázání), věřící takové dary nemají. Vzniklé napětí a rozpory mezi oběma skupinami se pisatel snaží překonat důrazem na Kristovu pokoru – jediný společný zdroj poznání a duchovní síly.

Valentinovský výklad (NHC XI/2)

Gnostický spis blízký gnósi učitele Valentina seznamuje čtenáře s instrukcemi o svátostech – pomazání, křtu a eucharistii. Z ne příliš celistvého textu jsou patrné spory o pojetí svátostí mezi křesťanskými gnostiky.

Allogenés (NHC XI/3)

Narušený rukopis blízký setovské gnósi. Allogenés znamená v překladu Cizinec. Je to jméno gnostického posla i celého traktátu. Allogenés popisuje, jak překonal strach a nevědomost a jak skrze mystické sféry vystoupil až k nejvyššímu Bohu. Novoplatónský filozof Porfyrios (234-305) uvádí, že tento spis znal i jeho učitel Plótinos (203-269).

Hypsifroné (NHC XI/4)

Silně poškozený text, z něhož se zachoval jen fragment a nelze jej obsahově rekonstruovat. Název je totožný s gnostickou postavou Hypsifroné.

KODEX XII.

Sextovy výroky (NHC XII/1)

Řecký originál pravděpodobně z 3. století je sbírkou moudrostí, oblíbených a rozšířených mezi církevními křesťany. Spis je znám v koptském, latinském, syrském, arménském a gruzínském překladu. Neobsahuje gnostické teze.

Evangelium pravdy (NHC XII/2, též NHC I/3)

Fragmenty (NHC XII/3)

Drobné fragmenty textu bez možnosti bližší specifikace.

KODEX XIII.

Trojtvará Protennoia (NHC XIII/1)

Podle badatelů byl originál sepsán mezi lety 120 a 180. Protennoia je bohyní ztotožňovanou s Moudrostí. Trojtvará Protennoia neboli Protennoia ve třech tvarech je spisem rozděleným do tří oddílů podle tří osob Trojjediného Boha. Systémově navazuje na Tajnou knihu Janovu a obsahuje několik řádků z traktátu O původu světa. V závěru je vyjádřeno sebezjevení Protennoii, jež je formálně blízké prologu Janova evangelia.

O původu světa (Bezejmenný traktát) (NHC XIII/2, též NHC II/5)

Název byl zvolen dodatečně. Názorově je blízký spisu Podstata archontů. Byl sepsán asi ve 3. století, ale přinejmenším jeho jádro ukazuje na mnohem starší gnostickou tradici. V textu stylizovaném ve formě dialogu vystupuje trojice božstev – Nejvyšší Bůh, jeho padlý syn – Stvořitel světa a Pistis Sofia (Víra + Moudrost). Pistis Sofia se stane prostředníkem spojení mezi nebem a zemí a umožní tak spasení lidí a jejich návrat k božskému světlu.

Gnostické texty z dalších zdrojů

Evangelium podle Jidáše

Evangelium Marie Magdalské

Píseň o perle

Tajné Markovo evangelium

Pistis Sofia

Koptsky psaný text ze 4. století, řecký originál byl sepsán asi v prvních desetiletích 3. století v Egyptě. Kodex byl zakoupen kolem roku 1750, je uložený v Britském muzeu a podle toho je označovaný písmenem L (Londýn). Pistis (víra, věrnost) a Sofia (moudrost) symbolizuje člověka padlého do propasti temnoty, tj. hmoty, a spaseného nejvyšším Světlem prostřednictvím milosrdenství Spasitele.

Naasejský traktát

Text traktátu se dochoval v křesťansky přepracované podobě z konce 2. století. Křesťanská verze mohla vzniknout mezi lety 120 a 140. Dílo popisuje vznik lidí z nejvyššího božstva Člověk. Gnostikové jsou po vnější formě pozemští, ale vnitřně směřují k pravému nebeskému lidství. Božský Člověk je podle autora uctíván v různých zemích pod různými jmény. Jeho duchovní podstata se rozmělňuje do jednotlivých lidských životů. Kontakt mezi nebem a zemí zprostředkovává duše, která však není sama o sobě schopna se povznést až k nebeské podstatě. Její touha po druhém pohlaví a božském jsoucnu ji nedá spočinout. Svou touhu může naplnit pouze tím, že přestane ulpívat na pomíjejících jednotlivostech a realizuje duchovní lidství skrze spojení s duchovním člověkem.

Kniha velkého zasvěcovacího traktátu

Text ze 4. století, originál vznikl zřejmě kolem roku 330. Kodex byl nalezen koncem 18. století. Označen je písmenem O (Oxford).

Poimandrés

Hermetický spis s gnostickým zaměřením sepsaný v průběhu 2. nebo 3. století. Autor vysvětluje kosmogonii a vznik člověka. Poimandrés neboli Boží Duch (Nús) je jednou z postav vystupujících v knize. Kromě něho se na scéně objevuje nebeský Člověk, Bůh Otec, Slovo Boží, Příroda, Mocnosti a sedm Správců.

Nebeská topografie

Spis z oxfordského kodexu. Originál pochází z poloviny 3. století.

Zdroje:
– Nakladatelství Vyšehrad (P. Pokorný: Píseň o perle – Tajné knihy starověkých gnostiků)
– Early Christian Writings (The numbers on the left are for an estimated range of dating)
– Wikipedia (Nag Hammádí)
– Evangelium pravdy (Zdeněk Kratochvíl, kniha ve formátu PDF)
– Noční úvahy (15.12.2003, Texty z Nag Hammádí)
– The Gnosis Archive
– The Nag Hammadi Library
– IAC (Institute for Antiquity and Christianity)
– Coptic Museum

Další články v rubrice:

Magazín Gnosis